Je možné, že naše příjmení má původ ve staročeském slově "čeřej" (čeřěj, czerzieg) - znamenalo to něco jako "vlnka", "kudrna" nebo "vlnitý", "kudrnatý".

Podle tradice udržované v některých rodových větvích (jak se uvádí např. v "Rodinné kronice" zkompilované Františkem, Karlem a Ottou Čeřovskými nebo ve Vzpomínkách Ladislava Čeřovského) žil kdysi v jižních Čechách jistý - asi tedy kudrnatý - zeman zvaný Čeřej, a jeho sídlo se nazývalo Čeřejův dvůr (Czerziegow), později jen Čeřejov - dnes to je malá obec poblíž Trhových Svinů. Ve 2. polovině 14.století byl zeman z Čeřejova členem družiny Karla IV., resp. později Václava IV. Jeden z jeho synů se prý usadil v severovýchodních Čechách u Jičína a jeho zemanský statek se jmenoval Czerziev, později Čeřov (byl pak zmiňován jako poplužní dvůr, později ves, nakonec už jen hostinec u vsi Kbelnice pod kopcem Čeřovka - dnes je to součást Jičína).

Písemná podoba místních názvů Čeřejov i Čeřov se v historických dokumentech liší a vyvíjí, i v závislosti na tom, je-li jméno uváděno v latinsky, německy nebo česky psaném dokumentu (a teprve v pozdějších českých dokumentech se objevují háčky):

• Čeřejov - v r.1367 Czerziegow, 1384 in Czerzejew, de Czerzeyov, 1432 Czerzyow, 1484 Czierzegow, 1541 z Czeregiowa, 1579 v Czeržegowie, 1596 Czierzegow, 1720 Czerau, 1781 Czegrau, Czerau, Czegrow, 1841 Cerau, Čegrov a konečně v r.1854 úředně Čeřejov
• Čeřov - už v r.1360 Czerziev, 1384 in Czezyev, 1393 in Czerziev, 1414 de Czerzow, 1415 de Czerzewa, 1460 v Čeřově, 1533 Czierow, 1606 (dvůr) Cžeržousky, 1895 Čeřov

Čeřejov - leží poblíž Trhových Svinů, první známá zmínka o místě se vztahuje k r.1367. Z osob víme pouze o Otíkovi z Čeřejova a jeho erbu z r.1371 (v Kolářově – Sedláčkově Českomoravské heraldice na str. 211: "v Bechýnsku měli kotouč prostý (někdy s boulí místo díry) vlad. z Čeřejova ..."). Jiné muže s tímto přídomkem neznáme; jistá Kateřina z Čeřejova (Otíkova dcera?) byla ale někdy před r.1384 provdána za Jana Žižku ze sousedního Trocnova, jemuž přinesla věnem právě čeřejovský dvorec (viz poznámka níže). Jedinou stopou po něm je dnes zašlý pomníček (s nápisy: "V NEJTĚŽŠÍCH DOBÁCH V ŽIŽKOVÝCH STOPÁCH" a "ZDE STÁVAL STATEK JANA ŽIŽKY, ZEMANA TROCNOVSKÉHO").
V těch časech ještě nerostly ani dva čeřejovské památné stromy: nádherný dub uprostřed obce, obvodem téměř pětimetrový, nebo ještě starší, snad pětisetletá lípa u kapličky na východním okraji obce, bohužel v r.2002 značně poničená ohněm.

Čeřov - kdysi ves nedaleko Jičína, dnes již jeho součást. V nejstarších známých listinách se připomíná v r.1360, kdy zde měl majetek Hlas (nebo Hlava) z Čeřova. Název "Čeřovka" pro návrší nad vsí je doložen v r.1384. V 15. a 16.století býval Čeřov ("poplužní dvůr s dědinou a sadem") rozdělen a vystřídal několik držitelů, mezi nimiž byla asi vícekrát i obec jičínská (např. r.1457 jej měla koupit od Kuneše Vlaška z Odirad). V r.1533 patřil Čeřov k velíšskému panství Trčků z Lípy. Za Trčků ves Čeřov zanikla a z pozemků byl zřízen dvůr, který byl při prodeji kumburského panství jako jeho součást (spolu s dalšími dvory: Robouským a Zebínem) prodán r.1607 Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic. V r.1610 jej Jaroslav Smiřický věnoval regentovi kumburského panství Jeronýmovi Bukovskému. Za něj byl dvůr zrušen a na jeho místě byla zřízena rozsáhlá zahrada. Tu, spolu s dalšími majetky, koupil od Jeronýma Bukovského v r.1623 Albrecht z Valdštejna a postoupil ji pak nově založené koleji Tovaryšstva Ježíšova v Jičíně.
V únoru 1634 byl Albrecht z Valdštejna v Chebu zavražděn a v následujícím roce převzal kumburské panství s Jičínem Rudolf z Tiefenbachu, jeden z císařských velitelů, kteří se postavili proti Valdštejnovi. Po příznivém období frýdlantského vévodství se v okolí Jičína střídaly průchody císařských i nepřátelských vojáků. Po skončení třicetileté války se nicméně život vrátil do klidnějších poměrů a Rudolf z Tiefenbachu pokračoval ve stavebních úpravách a dokončovacích pracích na valdštejnských stavbách. V roce 1653 ale zemřel, panství přešlo na jeho manželku a s ní pak na rod Šternberků, od nichž ho koupil r.1710 Jan Josef z Trauttmansdorfu.
Jezuitům potvrdil císař v r.1634 vlastnictví jičínských budov a další majetky v okolí včetně Čeřova nejdřív provizorně, a nadací v r.1654 pak definitivně. Kolem roku 1650 už byli jičínští jezuité tak bohatí, že si v zahradě na Čeřově postavili pro letní pobyt raně barokní zámeček (v r.1654, kdy císař Ferdinand III. potvrzoval založení a nadaci jičínské jezuitské koleje, byl označen jako "dům v předměstském sadu" - šlo o jednopatrovou jednokřídlou budovu s malou hranolovou věží na severní straně. V přízemí byl rozlehlý refektář s kuchyní a dispensářem. Do patra se vstupovalo věžním schodištěm, z něhož se vcházelo do horní síně, dvou místností a kaple. Před vstupním průčelím na východní straně byl park s geometricky řešeným parterem).
Snad někdy v té době, tj. kolem r.1655, když se zase pomalu stabilizovaly majetkové vztahy i osídlení v regionu, mohli být někteří obyvatelé Čeřova spravovaného jezuity přestěhováni do Borovnice, na území dřívějšího zkonfiskovaného a možná zpustlého peckovského panství Kryštofa Haranta (to tehdy spravovali valdičtí kartuziáni: dostali ho už od Valdštejna, když v r.1627 založil ve Valdicích kartuziánský klášter pro 14 řádových bratří a pro jejich potřebu určil panství Radim a Pecka s obcí Borovnice).

Další historie zámku: V r.1773 byl jezuitský řád zrušen (na přechodnou dobu) a zámek spolu s celým milíčeveským panstvím připadl náboženskému fondu. Dům byl r.1777 prodán majiteli jičínského panství Františku Norbertu Trautmannsdorfovi a po r.1782 byl změněn v hostinec - v r.1789 již kaple v prvním patře byla zrušena a bývalý refektář sloužil jako sál pro letní taneční zábavy. V 19.století se stal Čeřov oblíbeným výletním místem jičínských: r.1834 tu prapor myslivců zřídil a při svém odchodu ponechal ostrostřeleckému sboru střelnici. Vrch Čeřovka s romantickou rozhlednou Milohlídkou (z r.1844) byl parkově upraven. Bývalý zámek byl za Josefa Trautmannsdorfa kolem r.1850 klasicistně přestavěn, byla zbořena věž a v jejím místě postavena nová část budovy. Bylo zbořeno i původní barokní kamenné oplocení přilehlé zahrady, pouze její část byla znovu oplocena a upravena jako zahradní restaurace, v níž se hosté občerstvovali kumburským pivem pod prastarým kaštanem (jírovec maďal, zasazený prý jezuity v r.1634, byl ještě v r.1920 největším a nejstarším v Čechách). V bývalém refektáři se konaly plesy a od druhé poloviny l9.století se Čeřov stal také střediskem obrozeneckých slavností. Fotografie je z r. 1914.

Jména příslušníků rodu se ve středověku skládala z křestního jména a názvu sídla. V historických dokumentech nebo odborné literatuře se tak objevují např. Otík z Čeřejova (erb pochází z roku 1371), Hlas z Čeřova (zmiňován v roce 1360), Anna z Čeřova (1415), Kateřina z Čeřova (1542). Později se už objevuje za křestním jménem dnešní příjmení a od 16. století je už příjmení obvyklé.

Zákonná pravidla odvozování rodinných jmen, tedy příjmení manželky od jejího manžela a dětí od otce, ovšem stanovil pro celé území tehdejší Rakouské říše až patent císaře Josefa II. č. 591 z 1.11.1786.

Původem příjmení u vyšších (panských a rytířských) a později i nižších stavů se samozřejmě jazykovědci a historikové zabývali dávno. Už např. podle studie Antonína Kotíka „Naše příjmení“ (Naše přijmení: studie ku poznání přijmení českoslovanských, s ukázáním jejich hojnosti, rozmanitosti a namnoze zvláštního rázu a s pokusem o vysvětlení jich púvodu a smyslu. Nákladem Jana Kotíka, 1897) je příjmení Čeřovský odvozeno od místního názvu Čeřov (str. 136). K tomuto odvozování příjmení "podle původu místního" autor předtím na str. 134 podává následující výklad:

Stejný názor uvádí Ferdinand Menčík ve svých Dějinách města Jičína z r.1902 (díl I., str. 237): Příjmení, odvozená od míst osad, odkud měšťané pocházeli, jsou asi následující: Benátský, Bilský, Borovský, Brodský, Bukovský (Buček), Bydžovský, Čejkovský, Černoblatský, Čeřovský...

Podobně jako místní jména Čeřejov a Čeřov se také příjmení Čeřovský vyskytuje v různých písemných tvarech: Czersowsky, Czeřowsky, Cžerowský, Cžersowsky, Cžerawský, Čerovský, Čersovský, Čzeřovský, Čzeřsovsky. Dnešní česká podoba se ustálila až někdy v polovině 19. století (poznámka: v "německé" podobě se dnes vyskytují zejména tvary Cersovsky, Cersowsky, Cerovsky). V některých případech, pokud by nebyly doloženy jiné souvislosti, může proto jít u podobného jména o spřízněnost pouze předpokládanou. Na druhou stranu nelze ani vyloučit, že některá příbuzná větev je skrytá pod mírně odlišným jménem: např. začátkem 17.století žil v Praze Pavel Cžerhowský (někde uváděn jako Cerhovský nebo Čerhovský, s přídomkem z Růžetína). Ve Třtěnicích se možná někdy kolem r. 1690 příjmení Čeřovský změnilo na Čeřan, rod ale pravděpodobně zanikl. Ve Spojených státech se prokazatelně z Čeřovský na přelomu 19. a 20. století stalo Cherovsky, Cheroske nebo i Cherry.

V historických dokumentech týkajících se událostí od 14. do 17.století najdeme jen útržkovité zmínky o osobách, zajímavých pro náš rodopis. Aspoň trochu doložitelná představa o souvislostech mezi nimi pro toto "zemanské" období neexistuje a z časové posloupnosti těchto útržků je možné si udělat nějakou představu spíš jen podle vlastní fantazie. Předchozí řádky by snad mohly vzbudit dojem, že Čeřovští jsou nepochybně potomky starého šlechtického rodu. Taková hypotéza je sice velmi lákavá (někteří rodoví kronikáři se také snažili ji všemožně podpořit), ale skutečnost je asi prozaičtější: po Bílé hoře získal Čeřov spolu s dalšími statky Albrecht z Valdštejna, který jej r.1624 věnoval jezuitské koleji. V následujícím období přesunů majetků i obyvatel - po Bílé hoře, po Valdštejnově smrti, po třicetileté válce a v rámci rekatolizace - se mohli někteří obyvatelé Čeřova přestěhovat jinam, nebo prostě byli přestěhování do některé zpustlejší oblasti dřívějšího valdštejnského panství, např. i do Borovnice, a podle původního domova dostali i své příjmení...

Za zmínku stojí i hypotéza o polském původu jména či rodu, která se v některých rodinách traduje:

• jedna z verzí (zmiňuje se o ní např. v r.1940 Heinrich Czersowský, tehdy farář ve Vlčicích u Trutnova, v Sudetech) předpokládá, že Čeřov u Jičína založila možná už ve 12.století rodina, která se tu usadila po příchodu z Polska. Člen této rodiny mohl být i oním výše zmíněným družiníkem Karla IV. Pokračování už je obdobné jako u verze předpokládající příchod zakladatelů Čeřova z jižních Čech (i pan farář ovšem uvádí, že jeho nejvzdálenější známý a doložený předek byl Gotfried Czeřowsky z Borovnice čp.114, narozený někdy kolem r.1750),
• ke stěhování mnoha polských rodin do Čech došlo i za tzv. Chmelnického povstání (v letech 1648-1656, kdy padly nebo byly povražděny statisíce obyvatel Polsko-litevské unie a Ukrajinců – o této době píše i Henryk Sienkiewicz v románu Ohněm a mečem). Tehdy ovšem už Čeřov u Jičína existoval,
• podle jiné, také nedoložené verze přišli (někteří?) Čeřovští do východních Čech z Polska po obsazení jeho části carským Ruskem (t.j. buď v časech carevny Kateřiny II. po tzv. třetím dělení Polska r.1795, nebo spíše až za cara Mikuláše I. po potlačení polského povstání r.1831). Tuto domněnku ale poněkud oslabuje skutečnost, že v té době už byly prokazatelně rodiny Čeřovských na různých místech východních Čech usídleny (dokonce nejen v Borovnici); kromě toho se mezi současnými polskými příjmeními žádné podobné neobjevuje.

Je pravda, že v historii polské šlechty se vyskytuje rod Czerzowscy z Czerzowa už ve 14. století:

Tento rod náležel k erbu třmenu (zvláštností polského heraldického systému je, že erb nepatřil jediné rodině – více nespojených rodin (někdy stovky) s řadou různých příjmení mohlo používat stejný erb. Celkový počet erbů v tomto systému byl poměrně nízký, zhruba 200 v pozdním středověku.

Údaje o pokračování tohoto rodu nebo výskytu jména v Polsku z pozdější doby už nejsou známé (že by tedy rod opravdu přesídlil do Čech?), a z místního názvu Czerzow se pravděpodobně stal Czyżów.

Vraťme se ale k předpokladu, že je příjmení Čeřovský odvozeno od Čeřova u Jičína, a že převážně během 17. století takto byli pojmenováni ti, kteří z Čeřova pocházeli a přestěhovali se nebo byli přesídleni jinam. Kde všude se toto (nebo podobné) příjmení objevilo, to nám mohou napovědět zmínky nalezené v historických dílech.

Jičín: v Dějinách města Jičína od Ferdinanda Menčíka jsou popsány mj. i převody jičínských nemovitostí, a příjmení Čeřovský se zřejmě v příslušných listinách objevilo několikrát: např. Jan řečený Čeřovský (r. 1459), Vaněk Čeřovský (1462, 1498), Václav (1478), jeho vdova Anna (1482), Martin (1487, 1491, 1517, 1523), syn Marka Čeřovského Matěj (dokonce až 1681). Možná jde o zatím nejstarší známé stopy příjmení Čeřovský u osob "nižšího stavu", ale - v Berní rule se mezi jičínskými měšťany a sousedy v Jičíně žádný Čeřovský nevyskytuje, v nejstarších jičínských matrikách také ne...

Robousy: r. 1558 je zmíněn Jan a 1567 Jindřich Čeřovský z Robous - skoro nic o nich nevíme a žádný rod šlechticů z Robous nejspíš neexistoval (Robousy snad v té době už patřily Trčkům z Lípy). Ale objevil jsem docela zajímavou věc: v Českomoravské heraldice Martina Koláře a Augusta Sedláčka z r. 1902 se na str. 209 píše: "Třmen stříbrný v modrém poli náležel rodu velmi rozvětvenému v severovýchodních Čechách, jenž ... hlavně predikátem z Ryzemburka se proslavil ... psali se ze Skalice, z Bukoviny, ..., z Robous u Jičína, ...". O který rod šlo, to není uvedeno. O stříbrném třmenu v erbu jsem také nic nenašel, zato o zlatém ano - např. na stránkách Cestovního a informačního centra Červený Kostelec: "Nemalou část území kolonizoval tajemný rod erbu zlatého třmene. V polovině 13. století daroval král oblast kolem středního a dolního toku řeky Úpy a horního toku řeky Metuje neznámému příslušníkovi rodu erbu zlatého třmene. Tento název je užíván s ohledem na skutečnost, že neznáme přesný název tohoto rodu a jeho předchozí historii a pro jeho název byla zvolena podoba jejich erbu v podobě zlatého třmene vyobrazeného na modrém poli. Tento rod, obestřený tajemstvím svého vzniku, začal své působení v oblasti Skalice, kdy právě Petr ze Skalice je prvním doložitelným držitelem panství. Jednalo se o skutečně rozsáhlé území. Velký počet příslušníků - potomků tohoto rodu však měl za následek jeho postupné rozdělování a rozmělňování celistvosti území." Že by přece jen existovala souvislost s polskými Czerzowskými s erbem třmenu, jejichž poslední potomci mohli žít v Robousích? A z Robous do bývalého Čeřova jsou asi tak 2 km!

Hunšovský dvůr (dnešní Kukleny, místní část Hradce Králové): podle Pamětní knihy městyse Kuklen někdy v 16. století odkázal Matěj Čeřovský synovi roli i s ohradou (zahradou) za Hunšovským dvorem - přesnější datace či původní zdroj ale zatím nejsou známy, ani o těchto Čeřovských víc nevíme.

Praha: kolem r. 1600 existují zmínky o Paulu Cžerhovském z Růžetína, a pravděpodobně se jedná o tutéž osobu, o které se několikrát zmiňuje i Tomáš V. Bílek v Dějinách konfiskací v Čechách po r.1618 (sankce proti pražskému měšťanovi a pozdějším exulantovi Pavlovi Cerhovskému v r.1624 a 1628 - jednou dokonce uvádí jméno s ř: Pavel Čeřovský prodal r.1628 dvě viničky v Konstanci...). Českomoravská heraldika M. Koláře a A. Sedláčka sice příjmení uvádí v odlišném tvaru (str. 33 - příklady erbů, které se s příjmením srovnávají: erb Černohorských z Růžetína, a str. 66: Pavlovi Černohorskému z Růžetína propůjčen za erb štít modré b.), zato nesporný je podpis na "Smlouvě mezi seniory národa českého Karlovy koleje a třemi stavy království českého, přijímajícími pod obojí a hlásícími se k České konfesi, jimž je Majestátem Rudolfa II. svěřena utrakvistická konzistoř i pražská univerzita, týkající se Betlémské kaple" (7.3.1612, Praha): Z osob, které nejsou uvedeny výše, smlouvu podepsali za univerzitu Jan Kampanus Vodňanský ... za stavy Kryštof Karel z Roupova ... a Pavel Cerhovský z Růžetína... - viz obrázek. A na stránkách Gerda Hrušky (http://ghruska.weebly.com/) je zobrazen erb, který Pavel Cerhovsky (Zerhovsky von Ruzetina) jako úředník Nejvyššího soudu získal při svém povýšení do šlechtického stavu v r. 1597:

O původu příjmení tohoto Pavla a jeho dalších osudech, ani o nějakém Růžetínu ovšem také nic bližšího nevíme.

Dva pozoruhodné záznamy jsou ale v matrice zemřelých pražského kostela sv. Petra na Poříčí za roky 1681-1711. Podle prvního z nich zemřel v této novoměstské čtvrti v r. 1681 student Václav Čeřovský ve věku 16 let (narodil se tedy kolem r. 1665; není uvedeno, čí to byl syn), a v r. 1700 tu zemřela Anna Čeřovská ve věku 52 let (narodila se tedy kolem r. 1648; není uvedeno, jestli byla svobodná, něčí manželka či vdova). Nějaká bližší souvislost mezi nimi než místní i časová není patrná - na matku se synem to moc nevypadá, možná byli sourozenci? Další stopy např. v matrikách narozených či sňatků jsem nenašel. Podoba příjmení (Cžerszowský, Cžeržovska) je ale zřejmá. Odkud se tito dva vzali?

Hořice: v letech 1628 až 1632 nechal Albrecht z Valdštejna na svých statcích, mj. i na panství hořickém, "sepsati nová urbární registra". Jejich rozborem se zabývá pojednání PhDr. Krejčíka „Rodopisné zprávy hořických urbářů z let 1628 až 1632“. Autor se zabývá obecněji tím, co lze z urbáře vytěžit pro rodopis, a mj. na str. 82 uvádí i příjmení Čeřovský, zaznamenané v urbárních soupisech platů osedlých dvakrát: Adam – přímo v Hořicích, Jan – v blízké vsi Pšánky:

Potomci Adama ani Jana bohužel nejsou nijak doloženi - v Berní rule, tj. cca o 25 let později, se v Hořicích objevuje pouze chalupnice Eva Čiřovská (přepis příjmení jsem neověřoval, drobná odchylka od dnešní podoby Čeřovský nemusí být významná) – to by samozřejmě mohla být např. vdova po Adamovi. A pokud jde o Jana z Pšánek – ves Pšánky je v Berní rule uvedena jako „celá pustá, v níž bejvalo sedláků 5, chalupníků 2 a zahradníků 2“...

Pár let po Berní rule už byly v Hořicích vedeny matriky. V té nejstarší, sign. 47-1, jsou záznamy o narozených v Hořicích už od r. 1665. A na str. 10 je 7.2.1666 zapsáno narození Václava, syna Jana Čeřovského, souseda a radního města Hořic, a Ludmily:

Radní Jan Čeřovský mohl být např. synem výše zmíněné Evy – určitě ale byl osobou v Hořicích váženou a již déle známou. Kromě rodiny radního Jana jsou v té době v hořických matrikách doloženy ještě nejméně dvě další rodiny Čeřovských – možná Janových bratrů, Václava („služebníka úřadu purkmistrovského“) a Tobiáše. A v případě Jana a Tobiáše lze doložit pokračování rodu v dalších generacích, u Jana až do 20. století (viz Rodokmeny, větev Hor-1)...

Opočno: v Čítance kraje opočenského a dobrušského, vydané v redakci Pokroku v Hradci Králové 1937, je v seznamu primátorů a purkmistrů opočenských jako první uveden Jindřich Čeřovský, s datem 1646. V Soupisu poddaných podle víry (r.1651) je v Opočně uvedeno "Jindřich Cerhovský Primas 42 let" (tj. * asi 1609) a "Kateřina žena jeho 50 let". A v Berní rule, sv. 12 (Kraj Hradecký, 1. díl - tj. asi v roce 1654) se uvádí v Opočně Jindřich Crhovský, uzdař. Víc se ale ani v Opočně zjistit nepodařilo (nejstarší opočenské matriky jsou ve farnosti Přepychy). Jičínský Čeřov až do r. 1607 a zámek v Opočně do r. 1634 patřily Trčkům z Lípy - nějaká souvislost je tu tedy přece jen možná.

Již zmíněná Berní rula je nepochybně významným, i když bohužel hodně neúplným zdrojem rodopisných informací. V Generálním rejstříku ke všem svazkům Berní ruly z roku 1654 se příjmení Čeřovský (Cžerzowský, Cžeržowský) sice vůbec nevyskytuje, zato jsou zde hned čtyři rodiny s příjmením Čerovský - všechny ve východních Čechách a tedy víceméně nedaleko jičínského Čeřova:

Hradec Králové: prvním Čerovským v uvedeném seznamu je Jakub z Hradce Králové - předměstí. O něm a jeho rodině máme zřejmě i jiné zmínky: podle záznamů Královéhradecké městské kanceláře v r. 1642 zaplatil Jakub Čeřovský 10 kop míšeňských jako část zálohy za obecní dům, který koupil v Klášteřišťském hejtmanstvi. V nejstarší matrice Hradce Králové (sign. 80-1, obvod bývalého kostela sv. Petra na Pražském Předměstí) je zapsáno (str. 23): 1644, 21. dubna - pokřtěno dítě Jakuba Čerowski jménem Margareta...(bohužel bez uvedení místa a matky). A zmínka je i v Soupisu poddaných podle víry z r.1651 (Jakub Čerovský, pekař a soused, 60 let, jeho žena Zuzana 35 let, děti Kateřina, Marjána, Jan):

A konečně - v již uvedené nejstarší matrice je i na str. 55 zápis z března 1648: nar. Jakub, otec Jakub Cerlowsky, matka Zuzana - příjmení Cerlowsky jinde nebylo nalezeno (ani v navazujících matrikách), pravděpodobně je to jen nesprávný zápis a jde opět o tutéž rodinu. Jestli nějak navazovala na Čeřovské z nedalekého Hunšovského dvora - Kuklen nebo pocházela z Čeřova, to ovšem nevíme, ani cokoliv o jejím dalším osudu...

Třtěnice: dalším Čerovským uvedeným v Generálním rejstříku Berní ruly je Jan, rolník ze Třtěnic. Třtěnice bohužel nejsou uvedeny v Soupisu poddaných podle víry z r.1651 (buď se záznamy nedochovaly, nebo je vrchnost neodevzdala), ale: obec spadala do roku 1784 pod farnost Lužany. Nejstarší tamní matrika sice začíná teprve rokem 1662, ale na počátku knihy jsou starší kostelní zápisy - mj. i přehled hospodářů odvádějících desátky lužanskému faráři. Obsahuje jména Jan Čeřovský a Jakub Čeřovský (na rozdíl od podoby Čerovský, uvedené v Berní rule – je zřejmé, že Čerovský a Čeřovský jsou jen různé zápisy téhož příjmení). Jan zemřel před r.1666, kdy se podle matriky pozůstalá vdova Kateřina znovu provdala. V letech 1662 až 1680 je v matrice zapsáno 6 dětí Jakuba Čeřovského a jeho ženy Ludmily; Jakub tedy mohl být s velkou pravděpodobností Janovým synem. Další zápisy o Čeřovských už v matrikách farnosti Lužany (1662-1737, sign. 94-1 a 1730-1771, sign. 94-2) byly nalezeny pouze tři. Dva se týkají úmrtí a není je kam blíže přiřadit, zato třetí je zajímavý: jistý Petr Čeřovský, možná tedy Jakubův syn (*1673), byl v roce 1706 zapsán jako otec Magdaleny, jejíž matkou byla Justýna. Předtím již v roce 1695 jako otec Jana a pak v roce 1699 jako otec Václava byl zapsán Petr Čeřan; matkou obou chlapců byla také Justýna. Mohlo tedy dojít ke zkomolení a nakonec k trvalé změně příjmení (příjmení Čeřan se ovšem v současné době vůbec nikde nevyskytuje)...

Klášterská Lhota: nejzajímavější se zdá být v Generálním rejstříku k Berní rule uvedený výskyt příjmení Čerovský v Klášterské Lhotě. V příslušném svazku Berní ruly je totiž už ve tvaru Čeřovský; údaje tam uvedené o Klášterské Lhotě z r.1654 jsou následující:

Klášterská Lhota (Mönchsdorf) náleží jednou částí do farnosti Dolní Kalná, kde matriky začínají až rokem 1709. Druhá část vsi spadá pod farnost Hostinné (Arnau) s matrikami od roku 1638, bohužel však nejsou dochovány matriky z let 1653-1698. V letech 1638-1652 tu příjmení Čeřovský není vůbec uvedeno – je možné, že Petr a Martin dříve užívali jiné příjmení, nebo zde před r.1654 žili jen velmi krátkou dobu. Z pozdější doby je první záznam o Čeřovských žijících v Klášterské Lhotě (ale s původem v Borovnici) až z r.1767. Je docela dobře možné, že Martin byl Petrovým synem (a proto je uveden jako rolník bez role), a rodina (pocházející z Čeřova?) se brzy znova přestěhovala, tentokrát už právě do Borovnice, vzdálené jen kousek - přes jedno údolí.

Tento názor o "přestěhování Čeřovských" lze podpořit i následující skutečností (včetně uvedeného výpisu z Berní ruly 1654 převzato z internetových stránek obce: www.klasterskalhota.cz): Ves vznikla pravděpodobně před polovinou 13. století. Původně snad nesla jméno Heinrichow (tedy Jindřichov), později je označována za Klášterec a pak Lhotu Klášterskou. Prolínalo se zde starší české a novější německé kolonizační obyvatelstvo. Nejstarší historie obce je spojena s kláštercem zvaným Vrchlabské proboštství, který nedaleko dnešní obce směrem k Hostinnému založili před r.1250 opatovičtí benediktini … Ve víru husitské revoluce proboštství zaniklo … Majetky zaniklého klášterce, včetně Klášterské Lhoty, získává jako zástavu r.1436 Hynek Krušina z Lichtemburka. Roku 1466 přebrali zástavní právo bratři Hynek a Jindřich z Valdštejna. Vesnice tak připadla nadlouho k panství Štěpanickému, později se sídlem v Horní Branné. A ke stejnému panství patřila původně i nižší, východní část nedaleké Borovnice, ještě za první republiky označovaná jako Branná - a právě v této části zřejmě sídlili první borovničtí Čeřovští.

Borovnice: v Borovnici není v Berní rule zaznamenán žádný Čeřovský, ale zhruba 10 let později už tam prokazatelně žilo několik rodin Čeřovských. V nejstarších matričních záznamech o Čeřovských v Borovnici (matrika Pecka, sign. 124-1) se vyskytují - obdobně jako nedlouho předtím v Klášterské Lhotě - jak Petr, tak pravděpodobně o generaci mladší Martin:

• o Petrovi víme pouze, že 18. září 1669 v Borovnici zemřel,
• Martin se narodil pravděpodobně kolem r.1632, před r.1657 si vzal za ženu Marii a zemřel v Borovnici 7.února 1702, kdy „měl přes 70 let“. A Martin s Marií jsou prokazatelně zakladateli nejstarší známé, do současnosti pokračující větve Čeřovských …

Příbuzenský vztah Petra a Martina i jejich příchod do Borovnice z Klášterské Lhoty jsou jen nedoloženou hypotézou. Stejně tak to nevíme o dalších nejstarších doložených Čeřovských. Podle toho, co o nich uvádějí matriční záznamy, byli ale asi mladší než Martin, a přitom narození v rozmezí cca 20 let: Jiří (nar. asi před 1639), Tobiáš (nar. okolo 1639), Jan (nar. okolo 1643), Václav (nar. okolo 1648), Matěj (nar. okolo 1649), Daniel (nar. okolo 1652). Docela dobře to tedy mohli být Petrovi synové a Martinovi bratři.

Reálnou, i když pro nás záhadnou postavou je ještě Jan Buryan Cžeržowský. O něm je zapsáno jenom, že zemřel v Borovnici r.1667, a jeho dcera Dorota si r.1663 vzala Jeremiáše Šorfa. Musel se tedy narodit nejpozději v r.1629, tj. dříve než Martin. V soupisu z Klášterské Lhoty není – mohl to být Martinův starší bratr a přijít do Borovnice rovnou z Čeřova, mohl to být …

Ani Klášterská Lhota, ani Borovnice bohužel také nejsou obsaženy v Soupisu poddaných podle víry. Pro úplnost je nutné zmínit i (snad jediný) záznam z nejstarší matriky fary Dolní Kalná (31-1 NOZ 1709-1763) obsahující jméno Čeřovský: r.1716 zemřela v Klášterské Lhotě Rosina, vdova po Matějovi Čeřovském z Klášterské Lhoty, ve věku 75 let. Pravděpodobně šlo o manželku již zmíněného Matěje (* okolo r.1649), která z Klášterské Lhoty pocházela, a proto se tam po manželově smrti z Borovnice vrátila?

Vazba na středověký rod z jihočeského Čeřejova se tedy úplně vytratila, stejně jako později "renesanční" Čeřovští z Robous. Pobělohorské osudy případných pražských Čeřovských jsou také neznámé. Tím tedy padá verze o možném "urozeném" původu Čeřovských - jistě by byla zajímavá, ale aspoň trochu věrohodné známky existence takového rodu opravdu nejsou.

Vytratily se ovšem i případné vazby na město Jičín, Hunšovský dvůr a Hradec Králové, Opočno i Třtěnice. Stále ale zůstává velmi pravděpodobná alespoň nepřímá návaznost současných Čeřovských na jičínský Čeřov. Údaje z matrik nasvědčují, že kořeny dnešních Čeřovských můžeme hledat na konci 17.století v Borovnici, v několika rodinách prostých poddaných, rolníků a chalupníků. Jejich členové se teprve po zrušení nevolnictví (r.1781) mohli svobodněji stěhovat do okolních obcí, nejprve snad jen v rámci tehdejšího bělohradského panství slezských hrabat Schaffgotschů: do Bukoviny (doloženo v r.1786), Lán (1787), Brtve (1791), Pecky (1797) - a později i dál ... Cesta prvních nositelů našeho příjmení z Čeřova do Borovnice ale možná nebyla přímá a jakousi krátkou zastávkou na ní mohla být Klášterská Lhota.

A z matrik farnosti Hořice vyplývá "paralelní" existence dalších rodin Čeřovských, žijících tam v 17. až 20. století. Přitom tito hořičtí Čeřovští nemají žádnou zřetelnou souvislost s „borovnickou" větví. Opět ale asi můžeme předpokládat, že hořičtí Čeřovští, doložení už za Albrechta z Valdštejna v jeho „registrech, tj. v letech 1628 – 1632, spíš byli „stavu nižšího“ a „vzali svůj původ“ ze dvora Čeřov u Jičína. Jestli „borovnická“ větev vznikla nezávisle, nebo navázala na tu „hořickou“, to je otázka, jejíž řešení je a asi i zůstane nejasné a nedoložitelné.

Na rozdíl od „borovnické“ větve a jejích pokračování, jejichž příslušníci až do 19. století byli především venkované a rolníci, patřili „hořičtí“ Čeřovští k městské, převážně řemeslnické vrstvě. Možná i proto bylo pro ně založení rodiny složitější, potomků neměli tolik jako na venkově... Posledním doloženým mužským potomkem „hořické“ větve, který se dožil dospělosti, je asi Karel * 1902 ze Smiřic. V dostupných hořických matrikách narozených končí stopy Čeřovských už u Josefa * 1872. Snad i proto jsme o nich dlouho nevěděli: v období protektorátu a pak kolem r. 1950, kdy se skupinka tří Čeřovských (tj. JUDr. František Č. z Prahy, *1881 v Bukovině u Pecky, Otta Č. z Hradce Králové, *1904 v Rochlici u Liberce, a Karel Č. ze Dvora Králové, *1894 v Dehtově) pokusila o první zmapování našeho původu a historie, v Hořicích žádná dostatečně viditelná stopa po Čeřovských nebyla, a podívat se do tamních matrik mě napadlo po zveřejnění jejich digitalizované formy v lednu 2015.

Není to sice doložené, ale dnešní rodiny Čeřovských v Hořicích pravděpodobně jsou už potomky „borovnických“ větví.

Tím končí část těchto stránek založená do značné míry na více či méně pravděpodobných domněnkách. Další části zabývající se borovnickými kořeny a rodovými větvemi Čeřovských už se opírají především o písemně doložená fakta.

(říjen 2011, s využitím informací od Jaroslava Č., Marie Štěpánové a dalších; úpravy: srpen a říjen 2017, březen 2018, březen 2022)

Začátek stránky       Hlavní stránka