Je možné, že naše příjmení má původ ve staročeském slově "čeřej" (čeřěj, czerzieg) - znamenalo to něco jako "vlnka", "kudrna" nebo "vlnitý", "kudrnatý".

Podle tradice udržované v některých rodových větvích (jak uvádějí "rodoví kronikáři" Otto Č. a Ladislav Č.) byl jistý - asi tedy kudrnatý - zeman zvaný Čeřej ve 14.století členem družiny Karla IV., resp. později Václava IV. Pocházel prý z jižních Čech a jeho sídlo se nazývalo Čeřejův dvůr (Czerziegow), později jen Čeřejov - dnes to je malá obec poblíž Trhových Svinů. Jeden ze synů se usadil v severovýchodních Čechách u Jičína a jeho zemanský statek se jmenoval Czerziev, později Čeřov (byl pak zmiňován jako poplužní dvůr, později ves, nakonec už jen hostinec u vsi Kbelnice pod kopcem Čeřovka - dnes je to součást Jičína).

Písemná podoba místních názvů Čeřejov i Čeřov se v jednotlivých dokumentech liší a vyvíjí, i v závislosti na tom, je-li jméno uváděno v latinsky, německy nebo česky psaném dokumentu (a teprve v pozdějších českých dokumentech se objevují háčky):

• Čeřejov - v r.1367 Czerziegow, 1384 in Czerzejew, de Czerzeyov, 1432 Czerzyow, 1484 Czierzegow, 1541 z Czeregiowa, 1579 v Czeržegowie, 1596 Czierzegow, 1720 Czerau, 1781 Czegrau, Czerau, Czegrow, 1841 Cerau, Čegrov a konečně v r.1854 úředně Čeřejov
• Čeřov - v r.1360 Czerziev, 1384 in Czezyev, 1393 in Czerziev, 1414 de Czerzow, 1415 de Czerzewa, 1460 v Čeřově, 1533 Czierow, 1606 (dvůr) Cžeržousky, 1895 Čeřov

Jména příslušníků rodu se ve středověku skládala z křestního jména a názvu sídla. V historických dokumentech nebo odborné literatuře se tak objevují např. Otík z Čeřejova (erb pochází z roku 1371), Hlas z Čeřova (zmiňován v roce 1360), Anna z Čeřova (1415), Kateřina z Čeřova (1542). Později se už objevuje za křestním jménem dnešní příjmení, buď podle místa rodiště nebo i podle přiženění (tak např. zmíněná Anna z Čeřova měla syna Václava a "Václavova žena Anna zapsala po jeho smrti novému svému muži Martinovi svůj statek ... a odtud jmenuje se Martin Čeřovský"). Od 16. století je už příjmení obvyklé.

Podobně jako místní jména Čeřejov a Čeřov se také příjmení Čeřovský vyskytuje v různých písemných tvarech: Czersowsky, Czeřowsky, Cžerowský, Cžersowsky, Cžerawský, Čerovský, Čersovský, Čzeřovský, Čzeřsovsky. Dnešní česká podoba se ustálila až někdy v polovině 19. století (poznámka: v "německé" podobě se dnes vyskytují zejména tvary Cersovsky, Cersowsky, Cerovsky).

V některých případech, pokud nejsou doloženy jiné souvislosti, může proto jít u podobného jména o spřízněnost pouze předpokládanou. Na druhou stranu nelze ani vyloučit, že některá rodová větev je ještě zatím skrytá pod mírně odlišným jménem: např. začátkem 17.století žil v Praze Pavel Cžerhowský (někde uváděn jako Cerhovský nebo Čerhovský, s přídomkem z Růžetína).

Předchozí řádky by mohly vzbudit dojem, že Čeřovští jsou nepochybně potomky starého šlechtického rodu. Taková hypotéza je sice velmi lákavá (někteří rodoví kronikáři se také snažili ji všemožně podpořit), ale doložit to nelze a skutečnost je asi prozaičtější: po Bílé hoře získal Čeřov spolu s dalšími statky Albrecht z Valdštejna, který jej r.1624 věnoval jezuitské koleji. V následujícím období přesunů majetků i obyvatel - po Bílé hoře, po Valdštejnově smrti, po třicetileté válce a v rámci rekatolizace - se mohli někteří obyvatelé Čeřova přestěhovat jinam, nebo prostě byli přestěhování do některé zpustlejší oblasti dřívějšího valdštejnského panství, např. do Borovnice, a podle původního domova dostali i své příjmení. To je ovšem fakty zatím nepodložená domněnka ...

Za zmínku stojí i hypotéza o polském původu jména či rodu, která se v některých rodinách traduje:

• jedna z verzí (zmiňuje se o ní např. v r.1940 Heinrich Czersowský, tehdy farář ve Vlčicích u Trutnova, v Sudetech) předpokládá, že Čeřov u Jičína založila možná už ve 12.století rodina, která se tu usadila po příchodu z Polska. Člen této rodiny mohl být i oním výše zmíněným družiníkem Karla IV. Pokračování už je obdobné jako u verze předpokládající příchod zakladatelů Čeřova z jižních Čech (i pan farář ovšem uvádí, že jeho nejvzdálenější známý a doložený předek byl Gotfried Czeřowsky z Borovnice čp.114, narozený někdy kolem r.1750),
• ke stěhování mnoha polských rodin do Čech došlo i za tzv. Chmelnického povstání (v letech 1648-1656, kdy padly nebo byly povražděny statisíce obyvatel Polsko-litevské unie a Ukrajinců – o této době píše i Henryk Sienkiewicz v románu Ohněm a mečem). Tehdy ovšem už Čeřov u Jičína existoval,
• podle jiné, také nedoložené verze přišli (někteří?) Čeřovští do východních Čech z Polska po obsazení jeho části carským Ruskem (t.j. buď v časech carevny Kateřiny II. po tzv. třetím dělení Polska r.1795, nebo spíše až za cara Mikuláše I. po potlačení polského povstání r.1831). Tuto domněnku ale poněkud oslabuje skutečnost, že v té době už byly prokazatelně rodiny Čeřovských na různých místech východních Čech usídleny (dokonce nejen v Borovnici); kromě toho se mezi současnými polskými příjmeními žádné podobné neobjevuje.

Je pravda, že v historii polské šlechty se vyskytuje rod Czerzowscy z Czerzowa už ve 14. století:

Tento rod náležel k erbu třmenu (zvláštností polského heraldického systému je, že erb nepatřil jediné rodině – více nespojených rodin (někdy stovky) s řadou různých příjmení mohlo používat stejný erb. Celkový počet erbů v tomto systému byl poměrně nízký, zhruba 200 v pozdním středověku.

Údaje o pokračování tohoto rodu nebo výskytu jména v Polsku z pozdější doby už nejsou známé (že by tedy rod opravdu přesídlil do Čech?), a z místního názvu Czerzow se pravděpodobně stal Czyżów (nabízí se tu souvislost se slovem czyż – čížek).

(12.10.2011, s využitím informací od Jaroslava Č., Marie Štěpánové a dalších)

Začátek stránky       Hlavní stránka