Paměti Josefa Mikeše, nar. v Trotině č. 4 z matky Petronily, roz. Čeřovské

(psáno v r. 1980)

Můj praděd Ignác Čeřovský, nar. 1830 v Trotině č.4, měl za manželku Antonii, nar. 1831, dceru Františka Khůna z čp.23 v Brtvi. Na praděda se však nepamatuji, neb mi byly dva roky, když zemřel. Zemřel v Trotině čp.5 a pochován je na hřbitově v Lanžově. Podle vyprávění mé matky, často mě choval a měl mě velice rád, že bude mít nástupce.

Na prababičku Antonii Čeřovskou se dobře pamatuji, říkali jsme jí babička malá, jelikož jsme měli dvě babičky, druhé jsme říkali velká babička. Na malou se moc dobře pamatuji, to mi bylo asi deset let když zemřela. Zemřela u své vnučky v Třebihošti, kterou měla velice ráda, kam se poslední dobou odstěhovala. Je pochována v Třebihošti. Její vnučka se jmenovala Matylda ...

Můj dědeček Josef Čeřovský, nar. 1854 v Trotině čp.4, měl za manželku dceru Josefa Portyka, rolníka z Hřídelce čp.27. Babička zemřela 1935 v Trotině čp.5 a je pochována v rodinném hrobě v Lanžově.

Dědeček zemřel 17.6.1898 ve stáří 44 let. Zemřel předčasně následkem nehody, která ho potkala od nepřátel z důvodu, že býval při zábavě veselý a velice rád tancoval staročeský tanec, zvaný Barja. Jak mi říkal jeho bratr Jan, při tancovačce se nějak popral a nějací bratři Mikešové ho zřídili tak, že na následky toho předčasně zemřel.

Měli menší hospodářství a při tom se zabýval povoznictvím. Dovážel do Jičína pšenici a zpátky tabák do trafiky. Byl milovníkem koni, což se ještě u nás dědí.

Na dědečka se nepamatuji, jelikož jsem se narodil za tři roky po jeho smrti. Co o něm vím, to je z vyprávění matky a babičky. Na předobrou babičku se moc dobře pamatuji, to byla naše vychovatelka a ochránkyně, když jsme něco provedli a měli jsme být biti, ona nás bránila a schovala. Ještě dnes si na ni vzpomenu, tak mě skočí slzy do očí a nebráním se. Byla moc dobrou hospodyni a kuchařkou, ale při tom šetrnou. Vařila to co dala domácnost, ale přitom dobře. Nešetřila na másle a cukru na nás dětech. Pamatuju se jak dobré pekla bramborové placky a mastila je pírkem syrovým máslem rozetřeným nožem, už tenkrát nepřepalovala tuky. Podle mého dnešního úsudku už tenkrát znala jak šetřit vitaminy ...

A že byla babička hodná, to dokazuje: Bylo mně asi 4 léta, snad 5, jel můj otec do Dvora Králové do pivovaru s ječmenem a já jsem chtěl jeti s ním, neb jsem byl naučen, že když někam jel, bral mě také. Proto mě matka odvedla vedle k babičce, abych to neviděl, že je to daleko a aby mě babička nepouštěla ven, ale já jsem to tušil a strašně jsem plakal a chtěl jsem jeti také. Babička mě nechtěla pustit a měla připravenou máselnici na tlouk a v ní smetanu. Jak se to stalo nepamatuji, ale máselnici jsem převrátil a smetana byla rozlitá po podlaze. Ani se na mě nezlobila ani neprala, ale vzala mě a dovedla k vozu, kde byl naložený ječmen a aby to žádný neviděl, vylez jsem na vůz, přikryla mě plachtou a jel jsem také. Na poloviční cestě jsem z plachty vystrčil hlavu a otec se polekal, ale domů mě nehnal.

Jaké měla vzděláni nevím, ale děti vychovala vzorně. Vedla je k práci, přestože brzy ovdověla a podruhé se již nevdala. Bylo ji 42 let. Nejstarší Anně bylo 21 let a nejmladší Marii bylo 13 let. Babička si dále udržovala po dědečkově smrti menší hospodářství č.5 v Trotině. Držela si dvě krávy, 1 tele a prase. Dcera Anna jí pomáhala a zeťové zdarma jim dělali polní práci potažní a jiné. Za to babička vychovávala všechny vnoučata a hlídala je. Vychovala 4 dcery a 6 vnoučat.

Nejstarší dcerou byla Anna Čeřovská, nar. 1877 v Trotině č.4. Ta se provdala za Františka Saifrta z Trotiny č.15. Ale zůstala doma u matky a muž k ní docházel, neb měl hospodářství až do své smrti jeho otec, kterému bylo přes 80 let. Dále měl doma ještě jednoho bratra a dvě sestry, všechny svobodné. Měli pouze jednu obývací místnost, síň a komoru. Pak již měli 2 děvčata: Františku, ta zemřela svobodná asi v 18 letech následkem přepracováni. Byla velice pilná a jak se pamatuju, moc hodná a hezká. Když vyšla školu, začala foukat perle ze skla, tenkrát se tím moc lidí živilo. Později měla vážnou známost s Aloisem Kavanem, sedlářem, který pocházel taky z Trotiny, byl tenkrát vojákem u dragounů v Mladé Boleslavi. Měl červené kalhoty i čepici srpku a modrou blůzu a vysoké boty, podnes ho vidím jaký byl fešák. Chtěla si vydělat na výbavu, tak foukala od 5 hodin do 10 hodin večer a jelikož byla mladá a foukala je nad petrolejovou lampou, což je nezdravé nad těmi výpary a dostala tuberu. Druhá dcera Anna, také kolem 16 let vychovaná též u babičky, se provdala asi ve dvaceti letech již z domu otce, který po smrti svého otce převzal hospodářství. Vdala se za Štěpána Saifrta z Bílých Poličan; ta zase velice pracovitá u práce nastydla a asi za dva roky zemřela, byla též velice hezká. Obě jsou pochovány na hřbitově v Lanžově. Pomník rodina Saifrtova z Trotiny. Třetí, syn František Saifrt, se narodil v Trotině č.15.

Druhá dcera Josefa Čeřovskýho nar. 1854 a manželky roz. Portykové, nar. v Hřídelci, byla moje matka Petronila Čeřovská, nar. 1879 v Trotině č.4. Provdala se za Aloise Mikeše, nar. 1873 ve Zdobíně. Oddáni byli 1899 v Trotině. Za 8 měsíců po otcově smrti byla svatba. Po celou tu dobu Petra, jak ji říkala babička, jezdila s koněm, orala a dělala všechnu práci hospodářskou. Byla velice pracovitá, rychlá, vytrvalá až moc ...

Dcera Františka, nar.1883 zůstala svobodna. Byla vyučená švadlena a šila doma se sestrou Marii, která se později vdala za Josefa Šubrta, hostinského v Zábřezí, ale brzy zemřeli krátce za sebou. Mají v Lanžově veliký mramorový pomník se svatební podobenkou. Ona je v závoji. Františka zemřela svobodná. Za svého života vyučila mnoho děvčat a bylo při tom veselo. Sestry byly samá písnička a děvčata také.

Jedni z nejbližších přátel z rodu Čeřovských, na které se dobře pamatuji, byli:

Josef Čeřovský, nar. 1839 v Trotině č.4, manželka Marie roz. Trnková z č.26. Děti: Karel Čeřovský, nar. 1861 v Trotině č.28. Anna, nar. 1862 v Trotině č.28, zemřela 1946 jako svobodná. František Čeřovský, nar. 1864 v Trotině č.28. Toho jsem neznal, jen se pamatuji na vyprávění, že měl chaloupku v Lipnici u Dvora Králové a byl výpravčím vlaků na nádraží ve Dvoře Králové n/L. Marie Čeřovská, nar. 1875, zemřela 1876 v Trotině č.28. Emilie, nar. 1877 v Trotině č.28. Provdala se za Josefa Ervu z Bílých Poličan ...

Na Karla Čeřovského se pamatuji velice dobře, říkali jsme mu strýčku z Končin. Chodíval k nám často dokud byl svobodný, on se pozdě ženil a děti měl moc rád. Vyřezával nám všelijaké hračky ze dřeva, když jsme tam chodívali. On totiž byl vyučený kolář a ve světnici měl kolářský ponk a v zimě kolařil. Dělal velice dobře. Dělal nám veškerou kolářskou práci a my zase práci s koňmi na poli, on jezdil pouze s kravami. Na jeho rodiče se též pamatuji, dávali nám sušené hrušky a křížaly. Měli moc třešní.

Vzpomínám si jak se přišel k nám ve 14.roce v mobilizaci loučit a jak plakal. Bojoval v první světové válce na ruské frontě a byl zajat ruskou armádou dobrovolně. Dostal se jako zajatec do vnitrozemí a byl přidělen na zemědělskou práci. Tam však dělal více řemeslo. Uměl o Rusku dobře vyprávět, jak ho poslali do města, aby si tam koupil pilu, sekeru a různé nářadí. Když zhotovil první vůz se žebřinami, strašně ho obdivovali, proto se tam měl taky dobře. Ještě dva roky před jeho smrtí jsem u něj v končinách byl, tak mi vyprávěl o Rusku. Na večer ho vypravila selka s koňmi na saních do mlýna. Celou noc jel a ráno časně byl ve mlýně, ale již byla řada saní před ním, musel dlouho čekat. Tam si to každý sešrotoval sám, vozilo se to v koších přikrytých plachtami. Doma to selka přetáčela a jaký byl z toho dobrý chléb.

Různé věci vypravoval o Rusku, jen co se trochu pamatuji. Jezdívali orat na pole, které bylo velice vzdálené, proto jeli na celý týden. Vzali si vodu, krmení a jídlo. Měli ty malé ruské koně a jezdili v pluhu čtyřspřežím, dva páry koní za sebou a jeden to řídil. Různé zajímavé příběhy, těch bylo mnoho. Však se taky vrátil z celého okolí poslední domů, přesně to nepamatuji, ale snad za devět let.

Moc rád četl, vypůjčoval si knihy z knihovny a hlavně o Rusku. Když jsem tam byl na návštěvě již byl úplně sám a ještě četl Tichý Don od Šolochova ...

(Přepis 14.6.2010)

Začátek stránky