Do Nového světa
Rodiny Čeřovských žijí samozřejmě především v Čechách. Řada jich ale je – i když s trochu jinak psaným příjmením – také v cizině. Především v Německu, což je důsledek odsunu mnoha rodin z pohraničí po 2. světové válce. A pak ve Spojených státech – tam se některé rodiny Čeřovských vystěhovaly už ve 2. polovině 19. století. V rodopisných tabulkách na tomto webu je sice zaznamenán vlastně jediný případ rodiny ševce Antonína z Čisté, ale určitě v té době byly i další – jen o nich přesněji nevíme. Několik rodin Čeřovských se určitě vystěhovalo i po únoru 1948 a po srpnu 1968, ale to už je jiná kapitola a trochu jiné důvody.
V letech 1848 až 1914 měla emigrace z českých zemí především sociálně ekonomické příčiny. V roce 1848 se sice Moravský zemský sněm usnesl na zrušení roboty, ale pro mnohé rolníky to neznamenalo obrat k lepšímu. Období neúrody i nízká úroveň zemědělství byly příčinou rostoucích daní a zvyšování cen základních potravin. Ke špatné hospodářské situaci země se přidala i politická nejistota v období rakouské mobilizace v důsledku krymské války. Pro emigraci se rozhodovalo stále více lidí – zejména mezi roky 1853 až 1857 nastala první větší vlna českého vystěhovalectví a počet emigrantů narůstal až do poloviny sedmdesátých let. Po krátkém útlumu emigrace nastala druhá vlna v letech 1880 – 1910, kdy z českých zemí odešlo asi půl milionu obyvatel.
Nejvíc vystěhovalců z Čech a Moravy mířilo do Spojených států: podle úředních záznamů to bylo v letech 1850 – 1900 přes 210 tisíc osob, a do roku 1914 už jich bylo téměř 350 tisíc. Zatímco v první vlně převažovali řemeslníci a nádeníci, od sedmdesátých let 19. století umožnil rozvoj a zlevnění lodní dopravy emigraci i nejchudších vrstev obyvatel, k níž patřila například venkovská čeleď.
O životě v Americe panovaly v českých zemích často dost zidealizované představy. Amerika byla prezentována jako země politické svobody, levného živobytí a snadného výdělku. Šířily se zvěsti o nalezištích zlata, o šanci nakoupit levně pozemky, do Ameriky lákaly kramářské písně. Pro mnohé to bylo jasným důkazem, že Spojené státy americké jsou tím pravým místem pro jejich budoucnost. Americké železniční a evropské lodní společnosti měly po Čechách a na Moravě spolupracovníky z řad obchodníků, učitelů, hospodských a dokonce i farářů, kteří přesvědčovali své spoluobčany o tom, jak výhodné bude žít právě v Americe. V příručkách, které tito "agenti" rozšiřovali, byly základní informace pro cestu do USA a někdy i rady, jak obejít právní a pasové předpisy.
Cesta do Ameriky byla ovšem náročná - po finanční, tělesné i duševní stránce - a ne každý se na ni mohl vydat. Mnozí prodali veškerý majetek a za získané peníze si zajistili přepravu, jiní si na cestu chtěli vydělat tak, že se nechávali najmout na lodní práce. Když ani to nestačilo, rodina se rozdělila, za moře vycestoval jen otec, případně nejstarší syn, a z Ameriky pak poslali peníze na cestovní lístek pro zbytek rodiny.
(Viz diplomová práce Lucie Tesařové: Češi v Americe, Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, katedra filozofie, 2005 – http://cesivamerice.sweb.cz/06_1_diplomka_1848_1914.htm. Některé věci jsou prostě i v současné době jako přes kopírák…)
- - -
Tím se dostávám k našemu konkrétnímu příběhu. V roce 1868 se do USA vydal také ještě ani ne osmnáctiletý Antonín Čeřovský, nejstarší syn rodiny z Čisté. Sám. Loď "Kosmos" vyplula z Brém v květnu 1868, v New Yorku přistála 3. července. Doma zatím zůstali jeho otec – také Antonín, * 1830 - napůl rolník a napůl švec, matka Anna a pět sourozenců. V následujícím roce 1869 už se vydal do USA i zbytek rodiny, tj. otec, matka, šest sourozenců (protože během roku přibyla další sestřička), a také otcova matka Anna. Jsou zapsáni v seznamu 370 pasažérů lodě "Jenny", která opustila Brémy 18. března 1869 a dorazila do New Yorku 16. dubna 1869 (http://immigrantships.net/v2/1800v2/jenny18690416.html).
Oba Antonínové dokázali v New Yorku velmi rychle uplatnit svoje znalosti obuvnického řemesla. Na fotografii z roku 1870 už vypadá celá rodina docela spokojeně a určitě nijak chudě:
Antonín senior provozoval obuvnictví až do roku 1878, kdy mu bylo 48 let – mezitím v r. 1876 ovdověl a znovu se oženil r. 1877 s Kateřinou, která předtím u nich pracovala jako pomocnice v domácnosti. Protože mu začal ochabovat zrak, přestěhoval se ještě o kus na západ do Carltonu (městečko v okresu Kewaunee ve státě Wisconsin) a věnoval se rolničení. S druhou manželkou měl ještě 3 děti. Jeho matka Anna zemřela v Carltonu r. 1892. Když Antonín senior r. 1902 (tedy ve věku 72 let) zemřel, vyšel v česky psaných místních novinách Kewaunské Listy nekrolog, který svědčí nejen o jeho oblibě v místní české komunitě (kouzelná je předposlední věta: „Pan Čeřovský byl velice dobrosrdečný, ochotný a úslužný k sousedům a vůbec učiněné dobrotisko.“ - o kom z nás by dnes někdo něco takového napsal?), ale i o této komunitě samotné.
Pokud jde o Antonína juniora, který dorazil do Ameriky jako první z rodiny, ten se už v roce 1872 oženil, pak postupně vystřídal řadu povolání, obchodních i podnikatelských aktivit, a nakonec se i on – bez dřívějších zkušeností se zemědělstvím – usídlil v Carltonu, věnoval se farmaření a stal se váženým občanem. V pamětní publikaci The Biographical Record of the Counties of Brown, Kewaunee and Door Wisconsin, vydané v r. 1895 v Chicagu, o něm vyšel pěkný článek.
Později se snad rodina přestěhovala do Los Angeles, kde Antonín junior zemřel v r. 1924. Po něm a jeho sourozencích zůstaly v USA docela rozvětvené rodiny – příjmení se ovšem časem změnilo na „Cherovsky“, „Cheroske“ nebo „Cherry“...
