(podle informací zveřejněných na stránkách KLUBU PŘÁTEL STARÝ PAKY,
které poskytl a sepsal místostarosta a kronikář obce Borovnice Zdeněk Kraus)

Tento mlýn byl postaven Augustinem Haklem v roce 1846. Jeho zvláštností je hlavně robustní konstrukce, která mlýn nese. Je z jednoho stromu, borovice, která v Borovnici vyrostla. Jenom dřevěný hřídel, na kterém jsou upevněny perutě, má průměr 64 cm.

Koncem 19. století mlýn byl již zastaralý, proto jeho tehdejší majitel Augustin Čeřovský obnovil celé mlýnské složení, které je zde dosud.

Tento mlýn nebyl v obci osamocen. Celkem zde stály čtyři, všechny na jižní straně obce. Urbanův stál poblíže nynějšího mlýna asi 200 metrů západním směrem. Poslední majetník jej zbořil. Na návrší nad dnešními usedlostmi čp.153 a čp.154 stály další dva větrné mlýny. Jeden z nich, Neumanův, byl zbořen po r.1898. Druhý byl majetkem Stuchlíka, byl postaven 528 metrů nad mořem a v r.1891 jej zničil silný vítr. Zřizování těchto větrných mlýnů povolovala vrchnost a mletí na nich bylo jen jako vedlejší zaměstnání při zemědělství. Pro svou konstrukci byly velmi drahé a při pořizování vodních válcových mlýnů větrné mlýny zanikaly.

Nyní je mlýn uzavřen a turisté si jej prohlížejí jen zvenčí. Dovnitř se dostali místní kluci, kteří vylomili prkna nade dveřmi a zařízení mlýna hodně poškodili.

Další zápis z roku 1966:

Komise pro výstavbu plánovala opravu větrného mlýna. Krajská památková správa slíbila na opravu "větráku" 50.000 Kčs, nakonec však nedala ani korunu pro nedostatek finančních prostředků, a z financí národního výboru nebylo na zaplacení opravy ani pomyšlení.

Větrný mlýn utrpěl 4.července 1966 další otřes při velké bouřce, která se přehnala nad vesnicí. Blesk, který sjel přímo do stavby mlýna, rozházel téměř celou střechu a otrhal mnoho celých prken z bočních stěn. Náhodou nezapálil staré, vyschlé dřevo, ze kterého je mlýn postaven. Národní výbor nařídil neprodleně opravu střechy a stěn, aby vlivem počasí nedošlo ke znehodnocení vnitřního zařízení mlýna, které tak dost utrpělo častými "nájezdy" místních kluků. Snaha zamezit těmto návštěvám vstup do mlýna byla doposud vždy marná, protože ani silné petlice a zámky neodolaly síle a vynalézavosti mladých ničitelů.

Rada místního národního výboru však ve věci větrného mlýna neřekla ještě poslední slovo a učiní vše, aby památka, jediná v okolí, zůstala zachována.

Zápis z roku 1968:

Po změnách v politickém dění nastala radikální změna i v existenci borovnického větrného mlýna. Na základě rozhodnutí krajské památkové správy, bez oznámení místnímu národnímu výboru, byly všechny díly větrného mlýna označeny čísly a v červenci bylo započato s demontáží a odvozem všech částí do Hostinného. Zde v odborné "Huti pro ochranu památek" mají být všechny díly konservovány a tím uchráněny před předčasným zničením. MNV ihned při zahájení rozebírání mlýna žádal vysvětlení, proč k této akci došlo bez vědomí obce. Odpověď zněla asi v tom smyslu, že o tomto rozhoduje krajská památková správa. Národní výbor zase hodnotil tuto akci jako snahu k přemístění mlýna na jiné místo v okrese. Mezi národními výbory, Místním a Okresním v Trutnově, začalo dlouhé jednání o  tom, kde bude mlýn znovu postaven. Zda v Borovnici v místě kde stával, nebo na kopci nad zastávkou "U Trojice", nebo bude dokonce přestěhován do skanzenu Krkonošského národního parku ve Vrchlabí. ONV argumentoval hlavně tím, že v Borovnici je mlýn jako památka nevyužitý a obec musí v případě vrácení zaplatit památkářům 150.000 Kčs za jeho konzervování a znovupostavení. Několikeré jednání na MNV a veřejných zasedáních však problém nevyřešilo.

Zápis z roku 1972:

Začátkem listopadu došla do obce zpráva o borovnickém větrném mlýnu. Skanzen ve Vrchlabí se stavět nebude. Větrný mlýn leží zatím rozebraný a nakonzervovaný v Hostinném a podle nepotvrzených zpráv se má vrátit do Borovnice zpět, jakmile budou finanční prostředky na jeho postavení.

Zápis z roku 1976:

Během července pronikly mezi občany informace o ničení rozebraného mlýna, který je uložen v zařízení památkové správy v Hostinném. Byly učiněny ihned dotazy na ONV v Trutnově. Odbor kultury rady ONV nás informoval, že větrný mlýn je uložen dobře a bude znovu postaven v Borovnici, ale na návrší nad zastávkou ČSD "U Menšiny".

Rok 1979:

V sobotu 30. června vzplanulo nad dolení částí obce ponechané základové trámoví větrného mlýna, které nebylo odvezeno ke konzervaci do Hostinného. Zbytek "větráku" byl zapálen skupinou trampů, kteří zde tábořili. Při hlášení škody správě památek v Trutnově jsme byli velmi nemile překvapeni sdělením, že vlastně k žádné velké škodě nedošlo, protože celý větrný mlýn dávno shnil a rozpadl se kdesi ve Vrchlabí.

Takový byl tedy konec jedné historické stavby, o jejíž existenci borovničtí občané tolikrát bojovali a snažili se o její záchranu příštím generacím.

Na přelomu 70. až 80.let bylo ještě možné spatřit rozpadající se perutě z tohoto mlýna opřené o zeď nádraží Horka u Staré Paky.

Tolik tedy z borovnické kroniky. Můžeme přidat zvolání: "I tak se dá porazit větrný mlýn, Done Quijote!"

Ještě několik poznámek, které osudy mlýna zatím spíše zamlží než vyjasní, ale jsou i výzvou pro další pátrání:

• v jiných pramenech (např. text k turistické mapě Podkrkonoší, vydané Klubem českých turistů Praha v r.1922) se uvádí, že "jižně od obce stával ještě po r.1950 dřevěný větrný Haklův mlýn tzv. lužického typu, asi z konce 18.století". V r.1846 tedy pravděpodobně nebyl postaven, ale snad poprvé rekonstruován
• rodový kronikář Otto Č. jako přímý potomek zaznamenal následující: "Můj pradědeček Augustin Č. (*1817) ... se stal mlynářem. Měl ve Velké Borovnici větrný mlýn a poblíž něho obytný domek čp.189". Dále se (shodně s borovnickou kronikou) zmiňuje Otto Č. o tom, že tento mlýn jako jediný přečkal do šedesátých let, kdy měl být převezen do skanzenu (poznámka R.Č., 15.2.2010: pan Otto už se asi naštěstí nedozvěděl, že jeho úsilí o záchranu mlýna - sám ho do Borovnice jezdil opravovat - nakonec nebylo úspěšné, skanzen ve Vrchlabí nevznikl a mlýn ...) "Zařízen byl na jeden francouzský kámen a hranolový vysévač. Celý mlýn byl otočný podle směru větru. Křídla byla rozebiratelná, řídila se podle síly větru, přidáváním lopatek ... Při jedné velké bouři byl větrný mlýn zvrácen, leč znovu postaven. Původní dědečkovo dřevěné stavení při mlýnu se nacházející ovšem již zmizelo a bylo nahrazeno zděným domkem." To tedy mohla být zmíněná rekonstrukce koncem 19.století, mlynářem však již tehdy nebyl Augustin Č., ale jeho syn Josef (*1852). Ale: "Za dob mého praděda i dědečka byly výdělky ve mlýně velmi špatné. Lidé se tenkráte živili výhradně tkalcovstvím a zemědělstvím ... ba ani na dobrý chléb nebylo. Pradědeček jezdil do Hořic pro vikev a směsku a z toho namlel mouku, kterou lidé kupovali a pekli si z ní nouzový chléb ... Výdělky byly stále velice špatné, a tak dědeček Josef vida, že by svou četnou rodinu neuživil, větrný mlýn prodal a odstěhoval se ..." (nejprve si koupil vodní mlýn s pilou v dolnorakouském Klangenu, později se stal hostinským ve Vídni. Nakonec odjel do Ameriky za třemi ze svých deseti dětí, a působil jako odborný učitel na průmyslové škole v New Yorku. Jeden z jeho synů, Jan, zůstal mlynářské profesi věrný i v USA)
• kdy a komu Josef Č. mlýn prodal, ještě nevíme - zajímavé je, že v r.1945 stavení čp.189, zvané "beim Wend-Műller", patřilo Ernestu Haklovi. Jde o shodu jmen nebo o příbuzenství s údajným stavitelem mlýna? Je také možné, že stavba či rekonstrukce v r.1846 by měla být správně připsána Augustinovi Č., a název "Haklův" vznikl až ve 20.století ...

(29.10.2001)

Začátek stránky       Hlavní stránka