O Rodinné kronice

Někdy kolem roku 1950 se uskutečnil asi první ucelený pokus o podrobnější a přehledné zmapování našeho původu a historie, jehož výsledkem byla Rodinná kronika rodu Čeřovských. Ta se pak stala základem pro pátrání po dalších informacích, a samozřejmě byla důležitým východiskem i pro vytvoření těchto webových stránek.

Myšlenka sepsání Kroniky mohla vzniknout za protektorátu, kdy se lidé zajímali o své předky kvůli prokázání původu. Dnes už přesně nezjistíme, kdo byl hlavním iniciátorem tohoto díla, které vzniklo z dílčích podkladů (výpisů z matrik, opisů rodných a křestních listů, atd.) shromažďovaných už v letech 1939 - 1943 třemi Čeřovskými: JUDr. Františkem Č. z Prahy (*1881 v Bukovině u Pecky), Ottou Č. z Hradce Králové (*1904 v Rochlici u Liberce) a Karlem Č. ze Dvora Králové (*1894 v Dehtově), u posledně jmenovaného za vydatného přispění jeho přítele a souseda, akademického malíře Stanislava Měšťana. Nemalou měrou ke shromáždění výchozích údajů také přispěl ještě za protektorátu Jindřich Č. (*1905 v Hostinném - pocházel ze Sudet, asi docela přirozeně se považoval za Němce a psal se tedy Heinrich Czersowsky), tehdy farář ve Vlčicích (Wildschütz bei Trautenau); pravděpodobně se tehdy v okolí Borovnice mohl pohybovat volněji a nahlížení do farních matrik pro něj také bylo jednodušší. O jeho poválečném osudu nevíme, nejspíš musel Československo opustit, snad i proto o něm zmínka v Kronice chybí ...

Údajně vznikl pouze jediný opravdu originální exemplář psaný inkoustem, vyzdobený iniciálami, ornamenty a obrázky malíře Otakara Řípy z Hradce Králové. Byly použity i reprodukce několika obrázků Josefa Mánesa a Mikoláše Alše a různé citáty. Podle tohoto prvotního originálu, který zůstal u Otty Čeřovského, pak pravděpodobně bylo vytvořeno několik dalších exemplářů (snad dva nebo tři?), rovněž s originální grafickou výzdobou, v detailech textu i ilustrací trochu odlišných – jejich autorem byl možná pan Stanislav Měšťan. Jeden z nich je stále pečlivě uchováván potomky Karla Čeřovského ve Dvoře Králové, o dalších původních exemplářích přesnější informace nemám. Opisy a kopie Kroniky se zřejmě šířily v příbuzenských větvích, docházelo k jejich přepisování, doplňování apod. Základní text i jeho grafická úprava se ale v podstatě shodují, odchylky jsou pouze v detailech, např. ve slovosledu nebo v rozvržení na stránky. Uvádím tu aspoň jednu ukázku původních ilustrací Otakara Řípy, a na konci stránky velkou část zmíněného královédvorského exempláře Kroniky (zbývající část už se trochu týká i let relativně nedávných).

Kronika má dvě hlavní části, první - krátká - je označena jako Původ jména a rodu Čeřovských - Místopis původu (a zmiňuje se o jihočeském Čeřejově a severovýchodočeském Čeřově).

Druhá část je označena jako Rodokmen a popisuje dvě hlavní větve: 1. Původní rod neboli větev třeboňská (obsah se odvolává výhradně na historické prameny, zpravidla ale bez přesného uvedení zdroje, a končí v 17.století Pavlem Čerhovským), 2. Větev jičínská (tato část kromě několika odvolávek na historické prameny je už v podstatě blízká tomu, co je nyní v upřesněné a doplněné podobě v tabulkách rodokmenů. Údaje o rodových posloupnostech jsou uvedeny v členění podle lokalit: Velká Borovnice, Zadní Ždírnice, Bukovina, Brtev, Dolní Dehtov).

Docela zajímavé jsou „historické“ údaje Rodokmenu, týkající se (bohužel asi většinou spíš smyšlených) vazeb na českou šlechtu a dodávající Kronice zdání vznešeného původu rodu. Bylo by obtížné každý údaj ověřit, ale celkem jasné jsou např. nesprávné odkazy na rod Metychů z Čeřova: ve skutečnosti jde o rod „z Čečova“. Nepochybně existující postavou byl Otík z Čeřejova - jeho přímou souvislost s dnešními Čeřovskými ale asi taky prokázat neumíme ...

Zvláštní částí Kroniky, nebo jakousi přílohou, jsou "Ústní podání" - zaznamenaná vyprávění a vzpomínky několika pamětníků: Vzpomínky Jindřicha Č., bývalého mlynáře v Zadní Ždírnici (*1871, psáno 1949), Z vypravování Václava Č. z Bukoviny u Pecky (*1848, zaznamenáno kolem 1935), nebo pozdější Vzpomínky Otty Č. (*1904, psáno po r. 1960) či Paměti Josefa Mikeše (psáno v r. 1980).