Václav Č. - kamenoryjec
Ve druhé polovině 18. století žily všechny rodiny Čeřovských, o kterých dnes víme, v Podkrkonoší – v Borovnici nebo jejím okolí. Až na jednu výjimku: z historické literatury o Praze té doby (např. Beschreibung der Königl. Haupt- und Residenzstadt Prag, Jaroslav Schaller, psáno 1794-1797) víme, že v r. 1774 koupil kamenoryjec Václav Čeřovský dům v Růžové ulici zvaný „U Slivků“. Jak se najednou v Praze objevil, jaké byly jeho životní osudy a osudy jeho rodiny?
Aspoň něco bylo možné vypátrat na webových stránkách Archivu hlavního města Prahy, v nedávno zveřejněných digitalizovaných matrikách. V matrice oddaných z kostela sv. Jindřicha na Novém Městě pražském je záznam o tom, že 6.11.1758 se oženil Václav Čeřovský - zřejmě vysloužilý voják – s Dorotou Černou:
Je tedy možné usuzovat, že Václav – původem z Podkrkonoší – se v mládí stal vojákem, a díky tomu se později dostal do Prahy, kde se usadil a založil rodinu. Např. v borovnických matrikách jsou přinejmenším dva Václavové, o jejichž osudech zatím nic nevíme, a kteří by tímto vojákem mohli docela dobře být: jeden narozený v r. 1718, druhý v r. 1724.
Rodina žila pravděpodobně v domě nazývaném „U Krocínů“, který patřil potomkům Václava Krocína z Drahobejle (to byl v letech 1584–1605 staroměstský primátor, který se do pražské historie zapsal mj. znovuvystavěním staroměstské vodárenské věže a zbudováním památné kašny na Staroměstském náměstí, později nešetrně odstraněné) - dnes je takto nazýván dům čp. 940 v Jindřišské ulici 22. V následujících letech se Václavovi a Dorotě postupně narodilo několik dětí, jako první 27.10.1759 Václav (o jeho otci se dozvídáme, že byl "od pěšího regimentu mušketýr"):
Potom dcery Dorota, Anna, Josefa a další děti – některé bohužel záhy zemřely. V záznamu o narození Josefy 21.3.1769 se poprvé objevuje nové Václavovo povolání, psané ovšem německy - Steinschneider:
Co přesně se pod tímto označením skrývalo, není úplně jednoznačné – překlad kamenoryjec, který použil v r. 1903 František Ruth (v „Kronice královské Prahy a obcí sousedních“ napsal o domě, který si Václav později koupil: Dům č.947 - u Slivků ... náležel r.1774 kamenoryjci Václ. Čersovskému), dnešní encyklopedie neznají. Souvislost s kamenorytinou jako výtvarnou grafickou technikou se k bývalému vojákovi příliš nehodí. Spíše se nabízí ruční rytí nápisů a obrázků do kamene, nebo staré řemeslo broušení či řezání drahých kamenů a polodrahokamů, jak je zobrazené např. na dřevorytu z r. 1568:
Podkrkonoší je jako naleziště polodrahokamů proslulé dodnes – je možné, že Václav se s jejich zpracováním seznámil už v mládí, a později to využil. A jestli si mohl v r. 1774 koupit v Praze dům se zahradou, asi mu práce s kameny docela vynášela. Připomeňme si v této souvislosti jiného brusiče kamenů, slavného Dionysia Miseroniho, který někdy v polovině 17. století v Praze působil ve službách císaře Rudolfa II. Známý portrét jeho rodiny od Karla Škréty (s brusičskou dílnou v pozadí) je k vidění v Národní galerii:
Poslední záznam v matrikách od sv. Jindřicha, týkající se Václava a jeho rodiny, je z r. 1783 – tehdy se narodil syn Jan (už po pětadvacetiletém manželství). Tím bohužel zatím stopy po této rodině končí – u sv. Jindřicha není dokonce ani záznam o úmrtí Václava nebo Doroty. Je tedy možné i to, že se rodina přestěhovala do jiné pražské farnosti, nebo někam jinam ...
(aktualizace 13.11.2012)