V části o původu jména je zmíněn zeman ("družiník") zvaný Čeřej, který měl být ve 14.století členem družiny krále Karla IV. Jeho potomci snad měli sídlo ("Čeřejův dvůr") jednak v jižních Čechách (Čeřejov), jednak v severovýchodních Čechách (Čeřov), a možná existovala i pražská větev.

V historických dokumentech týkajících se událostí od 14. do 17.století najdeme jen útržkovité zmínky o osobách, zajímavých pro náš rodopis. Ucelený, souvislý pohled na toto "zemanské" období zatím neexistuje. I z časové posloupnosti těchto útržků je ale možné si udělat určitou představu (a případně ji doplnit podle vlastní fantazie):

Čeřejov - leží poblíž Trhových Svinů, první známá zmínka o místě se vztahuje k r.1367. Z osob víme pouze o Otíkovi z Čeřejova a jeho erbu z r.1371. Jiné muže s tímto přídomkem neznáme; jistá Kateřina z Čeřejova (Otíkova dcera?) byla ale někdy před r.1384 provdána za Jana Žižku ze sousedního Trocnova, jemuž přinesla věnem právě čeřejovský dvorec (viz poznámka níže). Jedinou stopou po něm je dnes zašlý pomníček (s nápisy: "V NEJTĚŽŠÍCH DOBÁCH V ŽIŽKOVÝCH STOPÁCH" a "ZDE STÁVAL STATEK JANA ŽIŽKY, ZEMANA TROCNOVSKÉHO").
V těch časech ještě nerostly ani dva čeřejovské památné stromy: nádherný dub uprostřed obce, obvodem téměř pětimetrový, nebo ještě starší, snad pětisetletá lípa u kapličky na východním okraji obce, bohužel v r.2002 značně poničená ohněm.

Čeřov - kdysi ves nedaleko Jičína, dnes již jeho součást. V nejstarších známých listinách se připomíná v r.1360, kdy zde měl majetek Hlas (nebo Hlava) z Čeřova. Název "Čeřovka" pro návrší nad vsí je doložen v r.1384. V 15. a 16.století býval Čeřov ("poplužní dvůr s dědinou a sadem") rozdělen a vystřídal několik držitelů, mezi nimiž byla asi vícekrát i obec jičínská (např. r.1457 jej měla koupit od Kuneše Vlaška z Odirad). V r.1533 patřil Čeřov k velíšskému panství Trčků z Lípy. Na konci 16.století asi můžeme s Čeřovem a Jičínskem spojovat Čeřovské z Robous (v r.1558 Jan, r.1567 Jindřich).
Za Trčků ves Čeřov zanikla a z pozemků byl zřízen dvůr, který byl při prodeji kumburského panství jako jeho součást (spolu s dalšími dvory: Robouským a Zebínem) prodán r.1607 Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic. V r.1610 jej Jaroslav Smiřický věnoval regentovi kumburského panství Jeronýmovi Bukovskému. Za něj byl dvůr zrušen a na jeho místě byla zřízena rozsáhlá zahrada. Tu, spolu s dalšími majetky, koupil od Jeronýma Bukovského v r.1623 Albrecht z Valdštejna a postoupil ji pak nově založené koleji Tovaryšstva Ježíšova v Jičíně.
V letech 1628 až 1632 nechal Valdštejn na svých statcích, mj. i na panství hořickém, "sepsati nová urbární registra". V hořických urbářích jsou dvakrát uvedeni osedlí s příjmením Čeřovský: Adam – v Hořicích, Jan – v blízké vsi Pšánky. Dá se předpokládat, že pocházeli z Čeřova. Jde zřejmě o zatím nejstarší známou stopu příjmení Čeřovský u osob "nižšího stavu". (V Hořicích pak pravděpodobně existoval na tuto stopu přímo navazující rod Čeřovských až do začátku 20. století.)
V únoru 1634 byl Albrecht z Valdštejna v Chebu zavražděn a v následujícím roce převzal kumburské panství s Jičínem Rudolf z Tiefenbachu, jeden z císařských velitelů, kteří se postavili proti Valdštejnovi. Po příznivém období frýdlantského vévodství se v okolí Jičína střídaly průchody císařských i nepřátelských vojáků. Po skončení třicetileté války se nicméně život vrátil do klidnějších poměrů a Rudolf z Tiefenbachu pokračoval ve stavebních úpravách a dokončovacích pracích na valdštejnských stavbách. V roce 1653 ale zemřel, panství přešlo na jeho manželku a s ní pak na rod Šternberků, od nichž ho koupil r.1710 Jan Josef z Trauttmansdorfu.
Jezuitům potvrdil císař v r.1634 vlastnictví jičínských budov a další majetky v okolí včetně Čeřova nejdřív provizorně, a nadací v r.1654 pak definitivně. Kolem roku 1650 už byli jičínští jezuité tak bohatí, že si v zahradě na Čeřově postavili pro letní pobyt raně barokní zámeček (v r.1654, kdy císař Ferdinand III. potvrzoval založení a nadaci jičínské jezuitské koleje, byl označen jako "dům v předměstském sadu" - šlo o jednopatrovou jednokřídlou budovu s malou hranolovou věží na severní straně. V přízemí byl rozlehlý refektář s kuchyní a dispensářem. Do patra se vstupovalo věžním schodištěm, z něhož se vcházelo do horní síně, dvou místností a kaple. Před vstupním průčelím na východní straně byl park s geometricky řešeným parterem).
Snad někdy v té době, tj. kolem r.1655, když se zase pomalu stabilizovaly majetkové vztahy i osídlení v regionu, mohli být někteří obyvatelé Čeřova spravovaného jezuity přestěhováni do Borovnice, na území dřívějšího zkonfiskovaného a možná zpustlého peckovského panství Kryštofa Haranta (to tehdy spravovali valdičtí kartuziáni: dostali ho už od Valdštejna, když v r.1627 založil ve Valdicích kartuziánský klášter pro 14 řádových bratří a pro jejich potřebu určil panství Radim a Pecka s obcí Borovnice).

Další historie zámku: V r.1773 byl jezuitský řád zrušen (na přechodnou dobu) a zámek spolu s celým milíčeveským panstvím připadl náboženskému fondu. Dům byl r.1777 prodán majiteli jičínského panství Františku Norbertu Trautmannsdorfovi a po r.1782 byl změněn v hostinec - v r.1789 již kaple v prvním patře byla zrušena a bývalý refektář sloužil jako sál pro letní taneční zábavy. V 19.století se stal Čeřov oblíbeným výletním místem jičínských: r.1834 tu prapor myslivců zřídil a při svém odchodu ponechal ostrostřeleckému sboru střelnici. Vrch Čeřovka s romantickou rozhlednou Milohlídkou (z r.1844) byl parkově upraven. Bývalý zámek byl za Josefa Trautmannsdorfa kolem r.1850 klasicistně přestavěn, byla zbořena věž a v jejím místě postavena nová část budovy. Bylo zbořeno i původní barokní kamenné oplocení přilehlé zahrady, pouze její část byla znovu oplocena a upravena jako zahradní restaurace, v níž se hosté občerstvovali kumburským pivem pod prastarým kaštanem (jírovec maďal, zasazený prý jezuity v r.1634, byl ještě v r.1920 největším a nejstarším v Čechách). V bývalém refektáři se konaly plesy a od druhé poloviny l9.století se Čeřov stal také střediskem obrozeneckých slavností. Obrázek je z r. 1914.

Možnou pražskou větev Čeřovských můžeme jen tušit díky zmínkám o (šlechtici) Paulu Cžerhovském z Růžetína (r.1603), resp. o sankcích proti pražskému měšťanovi a pozdějším exulantovi Pavlovi Cerhovském (r.1624 a 1628) - pravděpodobně se jedná o tutéž osobu, o které se několikrát zmiňuje např. Tomáš Václav Bílek ve svých Dějinách konfiskací v Čechách po r.1618 (na str.1029 v oddílu Emigranti měst Pražských a vinice od nich prodané se dokonce uvádí jméno s ř: Pavel Čeřovský prodal r.1628 dvě viničky v Konstanci ležící za 400 kop míš. Tomášovi Albrechtovi …) – viz zmínky v historických dílech. O původu příjmení tohoto Pavla, ani o Růžetínu ovšem nic bližšího nevíme.

Zatímco pobělohorské osudy případných pražských Čeřovských jsou nejasné a také vazba na středověký jihočeský Čeřejov se úplně ztrácí, alespoň nepřímá návaznost současných Čeřovských na jičínský Čeřov je velmi pravděpodobná. Údaje z matrik nasvědčují, že kořeny většiny dnešních Čeřovských můžeme hledat na konci 17.století v Borovnici, v několika rodinách prostých poddaných, rolníků a chalupníků. Jejich členové se teprve po zrušení nevolnictví (r.1781) mohli svobodněji stěhovat do okolních obcí, nejprve snad jen v rámci tehdejšího bělohradského panství slezských hrabat Schaffgotschů: do Bukoviny (doloženo v r.1786), Lán (1787), Brtve (1791), Pecky (1797) - a později i dál ...

Cesta prvních nositelů našeho příjmení z Čeřova do Borovnice ale možná nebyla ani přímá, ani jediná. V Generálním rejstříku ke všem svazkům Berní ruly z roku 1654 se sice vůbec nevyskytuje příjmení Čeřovský (Cžerzowský, Cžeržowský), zato jsou zde hned čtyři rodiny s příjmením Čerovský - všechny ve východních Čechách a tedy víceméně nedaleko jičínského Čeřova:

Klášterská Lhota ani Třtěnice bohužel nejsou (stejně jako Borovnice) uvedeny v Soupisu poddaných podle víry z r.1651 (buď se záznamy nedochovaly, nebo je vrchnost neodevzdala), takže z tohoto pramene lze získat informace pouze o rodině Jakuba Čerovského, toho času ve věku asi 60 let a žijícího v Hradci Králové - předměstí:

Jestli tato rodina pocházela z Čeřova, to ovšem nevíme, ani cokoliv o jejím dalším osudu. Podobně nejasné a bez návazností na další místa či osoby jsou i zmínky o opočenském Jindřichovi Čeřovském: v Čítance kraje opočenského a dobrušského, vydané v redakci Pokroku v Hradci Králové 1937, je v seznamu primátorů a purkmistrů opočenských jako první uveden Jindřich Čeřovský, s datem 1646. V Soupisu poddaných podle víry (r.1651) je v Opočně uvedeno "Jindřich Cerhovský Primas 42" (42 let, tj. * asi 1609). A v Berní rule, sv. 12 (Kraj Hradecký, 1. díl - tj. asi v roce 1654) se uvádí v Opočně Jindřich Crhovský, uzdař.

Obec Třtěnice spadala do roku 1784 pod farnost Lužany. Nejstarší tamní matrika začíná teprve rokem 1662, ale na počátku knihy jsou starší kostelní zápisy - mj. i přehled hospodářů odvádějících desátky lužanskému faráři. Obsahuje jména Jan Čeřovský a Jakub Čeřovský (na rozdíl od podoby Čerovský, uvedené v Berní rule – je zřejmé, že Čerovský a Čeřovský jsou jen různé zápisy téhož příjmení). Zatímco Jan zemřel před r.1666, kdy se pozůstalá vdova Kateřina znovu provdala, děti Jakuba Čeřovského jsou zapsány až v letech 1668-1673 a Jakub tedy byl s velkou pravděpodobností Janovým synem. Další zápisy o rodu Čeřovských v Třtěnici už v matrice farnosti Lužany (1662-1737, sign. 94-1) nalezeny nebyly, nicméně tam je ještě jedna zajímavost: jistý Petr, velmi pravděpodobně Jakubův syn, je v letech 1695 a 1699 zapsán jako otec při křtu svých dětí pod příjmením Čeřan – mohlo tedy dojít k trvalé změně příjmení … (příjmení Čeřan se ovšem v současné době vůbec nevyskytuje).

Zatím nejzajímavější se zdá být v Generálním rejstříku k Berní rule uvedený výskyt příjmení Čerovský v Klášterské Lhotě. V příslušném svazku Berní ruly je totiž už ve tvaru Čeřovský; údaje tam uvedené o Klášterské Lhotě z r.1654 jsou následující:

Klášterská Lhota (Mönchsdorf) náleží jednou částí do farnosti Dolní Kalná, kde matriky začínají až rokem 1709. Druhá část vsi spadá pod farnost Hostinné (Arnau) s matrikami od roku 1638, bohužel však nejsou dochovány matriky z let 1653-1698. V letech 1638-1652 tu příjmení Čeřovský není vůbec uvedeno – je možné, že Petr a Martin dříve užívali jiné příjmení, nebo zde před r.1654 žili jen velmi krátkou dobu. Z pozdější doby je první záznam o Čeřovských žijících v Klášterské Lhotě (ale s původem už v Borovnici) až z r.1767. Je docela dobře možné, že Martin byl Petrovým synem (a proto je uveden jako rolník bez role), a rodina (pocházející z Čeřova?) se brzy znova přestěhovala do Borovnice, vzdálené jen kousek - přes jedno údolí.

Tento názor o "přestěhování Čeřovských" podporuje i následující skutečnost (včetně uvedeného výpisu z Berní ruly 1654 převzato z internetových stránek obce: www.klasterskalhota.cz):

A ke stejnému panství patřila původně i část nedaleké Borovnice, ještě za první republiky označovaná jako Branná, ve které od 17.století žilo několik rodin Čeřovských. V nejstarších matričních záznamech o Čeřovských v Borovnici (matrika Pecka, sign. 124-1) se vyskytuje jak Petr, tak pravděpodobně o generaci mladší Martin:

• o Petrovi víme pouze, že 18. září 1669 v Borovnici zemřel,
• Martin se narodil pravděpodobně krátce před 1632, před r.1657 si vzal za ženu Marii a zemřel v Borovnici 7.února 1702, kdy „měl přes 70 let“. A Martin s Marií jsou prokazatelně zakladateli nejstarší známé, do současnosti pokračující větve Čeřovských …

Příbuzenský vztah Petra a Martina i jejich příchod do Borovnice z Klášterské Lhoty jsou jen nedoloženou hypotézou. Stejně tak to nevíme o dalších nejstarších doložených Čeřovských. Podle toho, co o nich uvádějí matriční záznamy, byli ale asi mladší než Martin, a přitom narození v rozmezí cca 20 let: Jiří (nar. asi před 1639), Tobiáš (nar. okolo 1639), Jan (nar. okolo 1643), Václav (nar. okolo 1648), Matěj (nar. okolo 1649), Daniel (nar. okolo 1652). Docela dobře to tedy mohli být Petrovi synové a Martinovi bratři.

Reálnou, i když pro nás záhadnou postavou je ještě Jan Buryan Cžeržowský. O něm je zapsáno jenom, že zemřel v Borovnici r.1667, a jeho dcera Dorota si r.1663 vzala Jeremiáše Šorfa. Musel se tedy narodit nejpozději v r.1629, tj. dříve než Martin. V soupisu z Klášterské Lhoty není – mohl to být Martinův starší bratr a přijít do Borovnice rovnou z Čeřova, mohl to být …

Pro úplnost je nutné zmínit i (snad jediný) záznam z nejstarší matriky fary Dolní Kalná (31-1 NOZ 1709-1763) obsahující jméno Čeřovský: r.1716 zemřela v Klášterské Lhotě Rosina, vdova po Matějovi Čeřovském z Klášterské Lhoty, ve věku 75 let. Pravděpodobně šlo o manželku zmíněného Matěje * okolo r.1649, která z Klášterské Lhoty pocházela, a proto se tam po manželově smrti z Borovnice vrátila?

Tím končí část těchto stránek založená do značné míry na více či méně pravděpodobných domněnkách. Další části zabývající se borovnickými kořeny a rodovými větvemi Čeřovských už se opírají především o písemně doložená fakta.