Hynek Alois
(1853 - 1927)

Významná osobnost Žižkova z období, kdy ještě nebyl součástí Prahy, ale byl samostatným městem (1881-1921). Původem selský syn z Dolní Branné (pokřtěný Ignác, ale počeštění na Hynka bylo tehdy oblíbené) si nechal svůj pražský „obchod se zbožím kořenným“ zapsat do obchodního rejstříku v r. 1878 (jako pětadvacetiletý). Obchodu i dalšímu podnikání se dařilo a postupně se majetek rozrostl o několik žižkovských domů (patřil mu např. dům nazvaný „U rytíře z Čeřova“ - č. 407/31 v Cimburkově ulici, dům s hostincem „U Zlatého slunce“ - č. 117/90 a sousední č. 127/92 v nynější Husitské, nebo dům s hostincem „U bílé růže“ - č. 285/29 ve Štítného ul.). Úspěšný podnikatel a majitel realit vstoupil záhy i do žižkovské politiky a po dlouhá léta byl členem tamní městské rady.

Josef
(1872 - 1937, Ing.)

Narodil se v Třebihošti na Hořicku. Vystudoval reálku v Hradci Králové a záliba v matematice ho přivedla ke studiu na pražské technice. Byl uznávaným odborníkem v oblasti vodohospodářských staveb a v období 1. republiky i významným úředníkem - vládním radou a přednostou ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze. Byl také členem Vědecké rady Masarykovy akademie práce, členem zkušební komise pro státní zkoušky při Vysoké škole inženýrského stavitelství, působil ve Spolku československých inženýrů (SIA).

Vincenc
(1875 - 1942)

Narodil se v Bukovině u Pecky, od r. 1904 Pražák - vyučený zámečník, potom odborník na parní kotle, dílovedoucí a nakonec vrchní oficiál československých státních drah. V roce 1919 ve francouzském Is-sur-Tille u Dijonu řídil opravu 92 původně říšsko-německých lokomotiv, odkoupených pro Československo z válečné kořisti USA, a organizoval jejich transport do republiky. Víc o něm vyprávím na stránce Blaničtí rytíři a lokomotivy z Francie.

František
(1881 - 1962, JUDr.)

Známý pražský advokát, pocházel také z Bukoviny u Pecky. Mj. patřil v polovině 20.století k významným sběratelům moderních obrazů (podobně jako Vincenc Kramář nebo Dr. Borovička, kterého pak také v 50.letech obhajoval v procesu za údajné "spekulování"). Je jedním z hlavních spoluautorů pravděpodobně první "rodové kroniky", jejíž pozoruhodnou součástí je např. vyprávění jeho otce Václava o Bukovině. V advokacii úspěšně působili i synové Vladimír (1914-1990) a Miloš (1916-2007, v r.1968 byl generálním prokurátorem). Trochu víc o něm např. ve Wikipedii...

Karel
(1894 - 1965)

Rodák z Dolního Dehtova, v 1.sv. válce byl zajat na ruské frontě a v r.1918 v Samaře vstoupil do čs. legií. Po návratu domů působil v textilním průmyslu, stal se ředitelem tkalcovny ve Dvoře Králové (šlo o jeden z největších textilních podniků v Čechách, Sochorovu textilku - před 2.sv. válkou zaměstnávala 1600 lidí, denně vyráběla až 105 kilometrů látek. Po válce z ní vznikla firma TIBA). S osobou Karla Č. je spojena pozoruhodná funkcionalistická vila, postavená pro jeho rodinu v r.1933 podle návrhu architekta Josefa Gruse. Po 2.sv. válce byl Karel Č. jedním z trojice, která se zasloužila o vznik první "rodové kroniky". Textilnictvím se zabýval i jeho syn, rovněž Karel (1930-1995), chemik, pracovník Výzkumného ústavu textilního zušlechťování, autor a spoluautor mnoha vynálezů v oblasti textilní chemie a tetxilního zušlechťování, patentovaných doma i v zahraničí.

Ladislav
(1895 - 1945)

Publicista a redaktor: v r.1914 byl odveden do armády a do civilu se vrátil až v r.1920. Nastoupil do služby na železnici, ale víc ho lákala publicistika - angažoval se nejprve v časopisech s vojenskou tematikou a později v regionálních podkrkonošských listech (r.1933 koupil Naše hlasy, později vydával Polaban a Zájmy Krkonoš). Pro své názory byl v r.1939 zatčen a zemřel pak v koncentračním táboře Ebrach u Norimberku. Zajímavým rodopisným pramenem jsou jeho vzpomínky sepsané v r.1940 v pankrácké věznici.

Otto
(1904 - 1968)

Narodil se v Rochlici (dnes součást Liberce), po otcově smrti se v r.1916 s matkou a sestrou odstěhoval z Pardubic do Hradce Králové. Tam dokončil měšťanskou školu, vyučil se zámečnictví a po vojenské službě pracoval u ČSD (v Hradci Králové bylo v letech 1919-1949 Ředitelství státních drah). Byl jedním z hlavních spoluautorů, možná dokonce iniciátorem první "rodové kroniky", která se systematičtěji zabývá původem jména a rodu a vymezuje jednotlivé větve. V 60.letech usiloval o záchranu větrného mlýna v Borovnici, který kdysi patřil jeho předkům - bohužel doba nebyla takové snaze příznivá.

Jan
(1913 - 1980)

Archivář a historik, působil ve 40. letech minulého století mj. v břevnovském benediktinském klášteře; v souvislosti s tím se v padesátých letech nemohl věnovat své profesi a vrátil se k ní až v r.1967. V Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody se pak podílel např. na výzkumu historie rekonstruovaného domu U kamenného sloupu v Praze a významně přispěl k soupisu nemovitých kulturních památek hlavního města Prahy, vydanému v r.1976. Nalezl některé zajímavé rodopisné zmínky o Čeřovských v historických dílech. Podrobněji o něm např. ve vzpomínce Dr. Heleny Čižinské "Sté výročí narození Jana Čeřovského" (sborník Staletá Praha, ročník XXIX/2013, č.1) nebo ve Wikipedii.

Jaroslav
(1920 - 2011, Ing.)

Rodák z Pecky v Podkrkonoší, vystudoval strojní inženýrství na ČVUT v Praze. Po studiu se od konce 40. let minulého století věnoval konstrukci potravinářských a chladicích strojů, většinu své profesní kariéry ve Výzkumném ústavu potravinářského průmyslu. Práce se mu stala celoživotním koníčkem. Po odchodu do důchodu v něm vzbudil mladší syn Zdeněk zájem o rodopis. Začal systematicky shromažďovat a studovat dostupné rodové kroniky, vzpomínky a dokumenty. Zároveň se věnoval zkoumání rodových vazeb současných příslušníků rodu Čeřovských, s řadou z nich se poznal i osobně.

Václav
(* 1926, Ing. arch.)

Narodil se v České Čermné u Náchoda a už jako mladík se zapojil do odboje na Hradecku. Když r. 1944 na něj vydalo gestapo zatykač, ilegálně utekl na Slovensko a bojoval pak v partyzánské brigádě Čapajev. Přitom byl vážně zraněn. V r. 1947 byl povolán do československé armády a byl na Slovensku nasazen proti banderovcům. Po odchodu z armády začal studovat stavitelství a architekturu na ČVUT, ale jako řada jiných odbojářů byl v roce 1950 zatčen a odsouzen. Po propuštění v roce 1955 mu byl přikázán pobyt v Broumově a směl pracovat pouze manuálně - až v r. 1964 byl jeho rozsudek zrušen a mohl pak dokončit studium. Protože už v dětství byl Sokolem, v r. 1968 se stal starostou Tělovýchovné jednoty Sokol Broumov a také po r. 1989 působil ve vrcholných orgánech České obce sokolské. Ještě v r. 2010 kandidoval do královéhradeckého zastupitelstva... Za odbojovou a bojovou činnost dostal po válce řadu československých, českých a zahraničních vyznamenání a pamětních medailí. Podrobněji např. časopis Sokol, červen 2016, str. 31 nebo text v projektu Paměť národa.

Judita
(1929 - 2001)

Známá zpěvačka populární hudby "s mimořádně krásným hlasem temné a syté barvy" do této galerie nepochybně patří, přestože své příjmení získala sňatkem. Doma ji proslavily zejména v 60. letech hity jako Je po dešti, Můj ideál, Malý vůz, Dominik či Akropolis, adieu. Její široký repertoár zahrnující šansony, swingové i jazzové skladby obdivovali v celé Evropě, především v Německu. Podrobněji např. ve Wikipedii...

Jan
(1930 - 2017, RNDr. CSc.)

Významný český botanik, ekolog, ochránce přírody a její popularizátor s rozsáhlou publikační činností. Působil mj. v časopisech ABC mladých techniků a přírodovědců a Ochrana přírody. Věnoval se územní a druhové ochraně, byl jedním ze zakladatelů environmentální výchovy. Člen, spolupracovník i významný funkcionář řady mezinárodních institucí (IUCN - Mezinárodní unie pro ochranu přírody, IYF, UNESCO, UNEP, OSN, Rada Evropy a j.). Trochu víc o něm např. ve Wikipedii...

Zdeněk
(* 1930, Prof. Ing. DrSc.)

Vědecký pracovník v oboru silnoproudé elektrotechniky (teorie elektrických strojů, elektrické pohony a trakce, řízení pohonů, výkonová elektronika). Člen mnoha odborných institucí, včetně mezinárodních. Působil zejména v ČKD Trakce a v Ústavu pro elektrotechniku ČSAV, od roku 1986 na elektrotechnické fakultě ČVUT (profesorem byl jmenován v r.1995). Trochu víc např. na stránkách ČVUT a ve Wikipedii...

Zbyněk
(* 1931, Ing.)

Bývalý pilot - důstojník vojenského letectva, v r.1968 zástupce velitele letiště v Hradci Králové. Jako signatář Charty 77 byl jedním z pronásledovaných v rámci akce "Asanace" - po několikaletém nátlaku StB včetně věznění se nakonec v r.1984 rodina vystěhovala do SRN a zůstala tam až do r.1990. Srpnové události roku 1968 popisuje v knížce Přepadení, vydané v r.2001. Víc se lze dočíst např. v projektu Příběhy 20. století (Paměť národa)...

Josef
(* 1932, Doc. Ing. DrSc.)

Narodil se v Lánech u Lázní Bělohrad. Vědecký pracovník - zootechnik, mezinárodně uznávaný specialista s rozsáhlou publikační činností v oboru reprodukce prasat. Od r. 1968 pracovník a později i ředitel bývalého Výzkumného ústavu pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí, vědecký pracovník nynějšího Výzkumného ústavu živočišné výroby.

Vladimír
(1935 - 2001)

Narodil se v Hostinném, po záboru Sudet našla rodina nový domov na Malé Skále. Po studiu rytí skla na sklářské škole v Železném Brodě se v r. 1955 přihlásil na Vysokou školu umělecko-průmyslovou, kde studoval mj. u Karla Štipla a Jana Baucha. Po absolutoriu UMPRUM nastoupil r. 1961 na Střední průmyslovou školu bižuterní v Jablonci nad Nisou jako profesor kreslení, modelování a dějin umění, a vedle toho se začal věnovat i malířství. Jeho zajímavě barevně laděné obrazy se na veřejnosti více uplatňují až v poslední době. Miniatura obrazu „Ryby“ (1996) ho snad charakterizuje lépe než podobenka. Víc ve Wikipedii...

Jiří
(* 1955, RNDr.)

Atletika ho přivedla do Jablonce nad Nisou, kam kvůli ní jezdil ze Semil už od roku 1970. V letech 1975-1983 reprezentant a několikanásobný mistr Československa na 110 m překážek, původním povoláním učitel biologie a chemie. Později se začal věnovat politice: od roku 1994 byl po tři volební období jabloneckým starostou, a v letech 2000 i 2006 mu uniklo vítězství ve druhém kole voleb do Senátu opravdu jen o prsa. Více a aktuálně ve Wikipedii...

Václav
(* 1955, RNDr. CSc.)

Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V roce 1980 nastoupil do Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky jako vědecký aspirant. Od roku 2007, kdy se vrátil z dlouhodobého pracovního pobytu v USA a Dominikánské republice zpět do domovského ústavu (v němž působil mj. i profesor Antonín Holý), tu vede projekt zaměřený na výzkum antimikrobiálních peptidů. Ty představují např. nový směr léčby infekcí.