Vonešovi
|
Tyto stránky jsou zatím malým příspěvkem k historii jména a rodu Vonešových, nebo, chcete-li, Vonešů – připojuji je ke svým stránkám o Čeřovských, protože z rodu Vonešových pocházela moje maminka. Zatím jsem na webu nenašel žádnou stopu, že by se někdo blíže tímto nepochybně starým českým rodem zabýval, a samozřejmě uvítám každou informaci nebo podnět k rozšíření, doplnění nebo upřesnění. Radim Čeřovský, listopad 2011 (aktualizace - listopad 2015, červen 2018, leden 2019, srpen 2023) |
Známé kořeny rodu – nebo alespoň těch Vonešů, ke kterým se hlásím – jsou v jižních Čechách, někdy v polovině 17.století, kdy se v Drahotěšicích objevuje Pavel, pocházející z nedaleké vsi Kostelce a zvaný také Pavel od Tábora, Dolejšek nebo Čáp. Jak se z potomků tohoto Pavla stal rod Vonešů, to popsal už v roce 1928 Josef J. Voneš (* 1904, určitě jeden z těch, na které mohou být Vonešové hrdí) v krátké studii „Vonešové - k historii jména a rodu z Drahotěšic“, kterou znovu otiskla Rodopisná revue v čísle 3 - Podzim ročníku 2006.
Vznikem příjmení Voneš (dříve např. v matrikách psáno i Woness, Wons a podobně) se bohužel tato studie nezabývá – napadla mě sice možnost odvození z německého die Wonne (slast, rozkoš nebo blaženost), ale spíše je (podle odborníků, viz např. "Naše příjmení" od paní Dobravy Moldánové) toto příjmení odvozeno od křestního jména Ondřej (Ondra/Vondra nebo také Oneš/Voneš, z řeckého Andreas = mužný, statný, odvážný), popřípadě z osobního jména Onomysl.
Setkal jsem se i s domněnkou, že by příjmení Voneš mohlo mít něco společného např. s podobou Von Ess nebo von Esch. Příjmení Von Ess se skutečně vyskytuje (v Austrálii je přes 10 nositelů) - možná jsou to potomci českých vystěhovalců? A von Eschů je po světě ještě víc, kdysi existoval i starý porýnský šlechtický rod s tímto jménem - v erbu a na pečeti měl 3 havrany a lilii. Poslední urození potomci ale vymřeli už ve 14. století; spříznění s českými rody se asi nedá předpokládat.
Je dost pravděpodobné, že dnešní Vonešové nemají společný původ, ale jsou potomky více rodin, asi i z různých regionů, přestože jde o příjmení poměrně vzácné - podle statistiky četnosti příjmení z r. 2013 bylo v ČR 166 mužů s příjmením Voneš. Nicméně na internetu je možné najít mnoho zmínek o jeho současných i dřívějších nositelích. Z těch dřívějších jsou to např.
- už v 16. a 17. století několik mlynářů, dokonce v různých regionech: v roce 1591 žil na vanečském mlýně na Oslavě mlynář Voneš ..., Stejskalův mlýn vlastnil od r. 1608 Tomáš Voneš, který jej prodal synu Matějovi ... (podle Budišovského zpravodaje 2/2003). Soupis mlynářů z r. 1651, kraje Berounský a Bechyňský: Adam Voneš, 50 let, Příbram a Jiřík Voneš, 25 let, Novosedla,
- Msgre. Antonín (Augustin) Voneš, rodák z Drahotěšic, vojenský duchovní (1856-1925), vystudoval nejprve Biskupské gymnázium v Českých Budějovicích a potom v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě teologickou fakultu. V r. 1884 začínal jako polní kurát rakousko-uherské branné moci a po dlouholeté službě byl v r. 1919 jmenován plukovníkem a vzápětí prvním generálem duchovenstva vznikající československé armády. Do výslužby odešel v r. 1922,
- duchovním byl i další drahotěšický rodák Josef (Metod) Voneš (1875-1938), katolický kněz a benediktin působící v USA, kam se jeho rodiče s dětmi vystěhovali někdy kolem roku 1880,
-
z Drahotěšic pocházel i Jan Voneš (1841-1888), soudní tajemník v Hradci Králové, v 80. letech 19. století zakladatel tamního Okrašlovacího spolku, který usiloval o estetické zkrášlení města prostřednictvím zeleně a péčí o historické památky - dnešním Sadům Vítězslava Nováka se říká také Vonešovy sady, protože tam je umístěn jeho pomník (najdeme ho v Hradci Králové na pravém břehu řeky Orlice u tzv. staré nemocnice):
- PhMr. Karel Voneš (1908-1980), vnuk výše zmíněného Jana Voneše, po vystudování farmacie pracoval jako lékárník v Praze, pak v Jihlavě a nakonec v Měříně na Vysočině. Byl ale velmi činorodou osobností mnoha zájmů: tak např. podle poznámky v Časopisu rodopisné společnosti v Praze z r. 1941, ročník XIII., číslo 3., Rodopisná hlídka na str. 47 nabízel, že „může pomoci rodopisným badatelům výpisy z pramenů v Jihlavě“. Jeho velkým koníčkem byla mykologie: českobudějovické Jihočeské muzeum se v současné době pyšní dlouhodobou didaktickou výstavou "Houby jižních Čech", jejímž základem jsou právě modely Karla Voneše. Soubor 859 modelů je největší sbírkou svého druhu u nás a zřejmě i v Evropě; další podobná sbírka jeho modelů hub je i v Baníckém múzeu v Rožňavě. Karel Voneš byl také znalcem staré Jihlavy a v r. tam 1949 byl jedním z organizátorů festivalu "Podzim na Vysočině". A v Měříně vedl pro změnu v letech 1953-1977 loutkové divadlo...,
- p. František Voneš, rodák ze Stříteže u Bystřice nad Pernštejnem (* 1913), kaplan ve Ždánicích, s farářem p. Václavem Kostihou byli za poskytnutí úkrytu na faře anglickému parašutistovi a domácímu odbojáři 26.6.1942 zatčeni a 1.7. popraveni,
- k významným osobnostem Třebíčska patří grafik, malíř a ilustrátor Ludvík Voneš (1910-1978), žák profesora Františka T. Šimona.
Za významného člena rodu považuji vedle už výše zmíněného Josefa Voneše i Bohumila Voneše (1883-1949) - nejen proto, že byl mým dědečkem.
Připojuji také tabulky zachycující tu část rodokmenu drahotěšických Vonešů, kterou zatím znám, zhruba od poloviny 17.století. Zdrojem údajů byly např. digitalizované matriky fary Ševětín (od roku 1705), kam obec Drahotěšice příslušela, zveřejněné na webu třeboňského archivu – pro ilustraci uvádím záznam o narození Jana Voneše v r. 1728:
Jak je patrné i z údajů v tabulkách, někdy ve 2. polovině 19. století se několik rodin Vonešů z Drahotěšic - nejméně tři - vystěhovalo do Ameriky; dodnes tam žijí jejich potomci.
Drahotěšice:
Vesnička, ležící mezi Ševětínem a Dolním Bukovskem, na okraji rozsáhlých lesů mezi Hlubokou nad Vltavou a Purkarcem, kterými protéká Vltava. První písemná zmínka o Drahotěšicích je z roku 1323, kdy se staly součástí rožmberských panství. Po vymření Rožmberků přešly nakrátko do rukou rodu Švamberků a po roce 1620 se staly spolu s celým panstvím Třeboň majetkem císaře - v době třicetileté války ve vesnici zbyli jen 3 hospodáři, tedy asi 15 obyvatel. V roce 1660 získali panství Třeboň Schwarzenbergové a ti zůstali drahotěšickou vrchností až do zrušení poddanství v roce 1848, kdy se Drahotěšice staly samostatnou obcí. V průběhu let kolísal i počet obyvatel, maxima dosáhl pravděpodobně kolem roku 1880, kdy v obci žilo téměř 600 obyvatel (tedy téměř trojnásobek dnešního stavu, kdy je obyvatel něco přes 200).
Z památek si zaslouží zmínku několik nejstarších domů na návsi, s prvky jihočeského selského baroka, a kaplička zasvěcená sv. Václavu, vystavěná vedle školy v první polovině 19. století. Drahotěšice patří k faře Ševětín. Asi nejslavnějším rodákem byl geolog RNDr. Vojtěch Ambrož (1905-1963), autor několika prací věnovaných geologii jižních Čech.
Oficiální stránky obce: www.drahotesice.cz
Mapička a pohled na drahotěšickou náves někdy kolem roku 1925:
Na stránkách zabývající se historií severního Českobudějovicka (www.severniceskobudejovicko.cz) je v části věnované pomníkům padlých zmíněn i pomník v Drahotěšicích naproti bývalé školní budově (dnes obecní úřad). Mezi jmény obětí I.světové války najdeme i Jana a dvakrát Josefa Voneše (foto Erik Hieke).
V současné době - bohužel - už jméno Voneš mezi obyvateli Drahotěšic nenajdeme.