Kaple sv. Anny ve Strančicích
(foto Jakub Kuthan 2017)
Čeřovka v Mnichovicích a zázraky sv. Anny
Stopy po Čeřovských jsou někdy docela překvapivé. Náhodou – jak jinak – jsem narazil na zmínku o budově v Mnichovicích, které se dodnes říká Čeřovka. Proč?
Mnichovice jsou městečko kousek na jihovýchod od Prahy, těsně u dálnice D1 (ano, znalci Ladova kocoura Mikeše jistě vědí, že právě do Mnichovic kdysi jel Mikeš s Pašíkem na trakaři na pouť). A ještě o kousek blíž k Praze je obec Strančice, kde příběh o mnichovické Čeřovce vlastně začal. K místním zajímavostem Strančic patří novorománská kaple sv. Anny nad studánkou v lese Jedlovci.
Svatá Anna je patronkou a ochránkyní matek, manželství i šťastného porodu, a křesťané se k ní modlí za nejrůznější přání a tužby. Ve Strančicích je sv. Anna známá především zázračnou mocí vody ze studánky u kaple, která prý může uzdravovat oční nemoci i slepé.
Kaple sv. Anny ve Strančicích
(foto Jakub Kuthan 2017)
V listopadu 2016 vyšel ve Strančickém zpravodaji článek Jana Bočka, nazvaný Zázraky sv. Anny. Dovolím si z něj uvést několik malinko upravených úryvků:
„...Hledání skutečného zázraku, kdy sv. Anna pomohla slepým dívkám, začíná v lesní vile ve Strančicích, kterou počátkem minulého století vlastnil řád piaristů z Předboře. Do této vily častokrát v létě jezdil emeritní farář Ludvík Seyvalter. Řád piaristů jej v letním bytě nechával zdarma pobývat, ale farář měl za povinnost každý večer a ve svátek sloužit mši v kapli sv. Anny.
Kdo to vlastně byl Ludvík Sayvaltr? Narodil se v r. 1857 v Brandýse nad Labem v rodině pilníkářského mistra. Jeho maminka onemocněla rakovinou, a když Ludvíkovi bylo osmnáct let, úplně oslepla. Jednou prý zvolala: „Ludvíku, dítě, mám mnoho bolestí, ale nejhorší je ta slepota. A proto, když budeš mít možnost, pamatuj na slepé!"
Ludvík dokončil studia teologie a stal se farářem, ale na přání maminky nezapomněl. Již od roku 1882 sháněl peníze na zřízení útulny pro slepé dívky. Nakonec se mu podařilo v roce 1908 založit teprve druhý ústav v Čechách pro slepé dívky na Kampě ... Ludvík Sayvaltr pak své úsilí věnoval především na získávání finančních příspěvků potřebných na provoz ústavu. Konal propagační cesty po továrnách, velkostatcích a získával podporu i od významných osobností.
Ale vraťme se k jeho letnímu bytu ve Strančicích: při častých procházkách po okolí zjistil, že v nedalekých Mnichovicích je na prodej prostorný dvoupatrový dům, který by se velmi hodil jako filiálka přeplněné útulny pro slepé dívky na Kampě.
Tehdejším majitelem domu byl Hynek Čeřovský ze Žižkova, který se rozhodl dům po vypuknutí I. světové války prodat za 34 tisíc korun. Protože L. Sayvaltr tolik peněz neměl, pokusil se společně s místním děkanem Františkem Čihařem jednat o snížení ceny. Když Hynek Čeřovský zjistil, k jakému účelu má budova sloužit, snížil cenu na 24 tisíc korun a později ještě slevil. L. Sayvaltr nakonec dům koupil jako filiálku Útulku pro slepé dívky na Kampě pouze za 17 tisíc korun...
Po dokončených stavebních úpravách se do budovy v sobotu 12. června 1915 nastěhovalo 17 dívek a 3 řádové sestry z kongregace Františkánek. Dívky v doprovodu řádových sester přijely z Prahy do Mnichovic vlakem. V místním kostele byla v neděli za útulnu sloužena mše, na které slepé dívky hrály na varhany a zpívaly, a L. Sayvaltr nadšeně kázal o milosrdenství a o lásce. Odpoledne po litaniích vyšel z kostela průvod, který směřoval do útulny. Nejdříve šly školní děti se svými učiteli, drůžičky, duchovenstvo - L. Sayvaltr a jeho bratr František, kanovník Vyšehradský, J. Tichý, farář z Poříčí nad Sázavou, bohoslovec Vítek z Klokočné a děkan F. Čihař. Odpoledne byla útulna vysvěcena...
Mnichovičtí občané si velkorysosti H. Čeřovského velmi vážili a domu se dodnes říká Čeřovka... Útulna v Čeřovce zanikla ve 30. letech minulého století. Potom budova sloužila různým účelům. V roce 1929 budovu koupil Jan Musil, který Čeřovku přestavěl na hotel. Před II. světovou válkou se majitelem hotelu stal První pražský pivovar v Praze, který předal v roce 1950 budovu bezúplatně MNV v Mnichovicích...“
Nevím, jestli se to dá považovat za zázrak. Ale - slepé dívky našly aspoň na čas útočiště opravdu i díky svaté Anně, do jejíž nedaleké kaple byly kroky pana faráře Sayvaltra nasměrovány možná nějakou vyšší mocí. Jenom poznamenám, že Hynek Čeřovský si mohl takový dobrý skutek jistě dovolit: byl v té době docela známým žižkovským obchodníkem, majitelem realit a radním (* 1853, † 1927, viz i Galerie). V budově Čeřovky, za ta léta nepochybně mnohokrát upravované (dnešní Pražská ulice čp. 143), v současné době sídlí obecní Jiráskova knihovna - slouží tedy pořád dobrému účelu:
(listopad 2018)