... Dnes konečně mohu pustiti se do psaní a vylíčiti Vám, kde vlastně jsem a jak se mi vede. Jest ticho, slunce chýlí se k západu a jen u vedlejšího baráku kopanou hrající Američané mě vyrušují. Samá angličtina. –

Tudíž k mému odjezdu z Prahy. Vše šlo dobře až na hranice do Dvořiště. Zde kontrola pasů a jelo se dále do Sumeravy, první stanice v Hor. Rak. Zde opět výstup, – zde obdrželi jsme volné jízdenky až do Buchsu ve Švýcarech. – K mému překvapení shledávám, že průvodce – tlumočník legionář má jen dovolenku, jako by jel někde do Chuchle na posvícení. Koupil jsem mu tudíž lístek též do Buchsu a jelo se zase franc. rychlíkem do Lince. – Náš vůz byl odepnut a zůstal v Linci a franc. rychlík se spojil s druhou částí od Vídně a jel dále. Všechna intervence u stan. úředníka byla marná, ježto na vlak dohodový nemá žádný práva a jsou to potom samé spací vozy a vlak již nadmíru zatížen. Ve stanici čekal rychlík druhý Milánský, s kterým bychom byli mohli se dostati do Innomostí. Ten byl však tak naplněn, že ani na chodbách nebylo místa a rakouští železničáři s posměchem nás odbývali, zvláště když se dozvěděli, že jedeme pro stroje do Francie. Čekali jsme tudíž až do 1 1/2 h. v noci na osobní vlak, leč ani v tom ve třídě III. nebylo nikde místa. Vstoupili jsme tudíž do tř. II. a zapravili poplatek třídy vyšší. – Zde jsem seděl dosti pohodlně až do Solnohradu. Zde bylo obyvatelstvo i železničáři laskavější i po celou další jízdu. – Nejhorší to jest v Hor. Rak. –

V 7 h. večer jsme přijeli do Innomostí a já ještě s jedním přenocoval v hotelu, dobře se najedl, zase jako člověk. – Ostatní spali v čekárně na dráze. – Z Innomostí k Feldkirchu před stanicí Landeckem nastalými vedry a noční bouří horská bystřina zasypala trať v délce asi 100 m, takže doprava děla se přestoupením do druhého již připraveného vlaku a večer přijeli jsme do Feldkirchu, kde spali jsme všichni v hotelu, vždy po dvou v pokojích, dobře se najedli a napili. – Cestou odebrali nám pasy, legionáře, ježto pasu neměl, pustil náčelník na svoji zodpovědnost do Buchsu s podotknutím, že ho Švýcaři vrátí. – Telegrafoval jsem tudíž z Feldkirchu do Curychu na konzulát a vyprosil si odpověď do stanice Buchsu. – Leč odpověď vůbec nepřišla a milý hoch musel zpět, k čemuž jsem mu ovšem musel koupiti lístek do Čech. – Tak vypadá naše správa. Neumí v tom ještě chodit. Pustili nás do světa beze vší direktivy, starejte se. – Jeli jsme tudíž sami nádherným, čistým, ve všem vzorným Švýcarskem. Z Curychu odbočil jsem dle zamýšlené cesty na Verieres na Basilej, abychom měli spojení. – V neděli totiž ve Švýcarech vlaky nejezdí, jenom jeden a my měli cestování již všichni dosti. V Basileji se přenocovalo zase pohodlně a ráno šlo to dále. – V kantonech francouzských však již vymizela ta pověstná čistota, úprava a to již šlo tak dále až sem. Do Is-sur-Tille jsme přijeli ráno s poručíkem Plichtou, rozeným Pražanem, takto však usedlým Američanem, který jest v Paříži při naší delegaci a jest nyní k nám přidělen. – V pondělí jsme odpočívali. – Prohlédli si tábor americký, mají zde as 20.000 zajatých Němců a nyní vše předávají Francouzům. – Američané jsou praví lordi. Pravý opak jsou Francouzi. – Dřou, kde se to dá. První týden jsme byli přiděleni do kuchyně americké, nyní máme kuchyni vlastní pro Čechy, Poláky a Rumuny. Dnes přijel další transport Čechů z Loun, Nymburka a Kr. Hradce, takže nás Čechů jest zde nyní 52 osob. – Ještě jsme neposlali žádný stroj, ježto německé Rakousko nechce dovoliti žádný průvoz němec. strojů ani nám, ani Polákům, ani Rumunům. – Pracujeme tudíž dále a náš personál čeká, až cestou diplomatickou se vše urovná. – Bylo nám hlášeno, že to bude během 24 hodin, leč uplynul 3tí den a dosud nepřišla zpráva žádná. Chtějí vytlouct asi nějaké kompenzace, nepochybně uhlí, ježto nemají žádné a dopravu mají již obmezenu. – To se však, dá-li Pán Bůh, dobře urovná. – Is-sur-Tille jest hnízdo, jakému není hnedle rovno. – V krajině mírně pahorkovité na pláni v průměru asi 1 hodiny jest za městečkem postaven tábor, barák vedle baráku, divadlo, biograf, dráhy, to vše postavili Američané svým nákladem. Půda vápencovitá, plno prachu a velká vedra. – Dnes jest poněkud mírněji. – Aby se po silnicích neprášilo, kudy projíždí denně tisíce automobilů, motocyklů a všech jiných čistě amerických dopravních prostředků, kropí Američani silnice olejem. – V divadle pro vojsko se hraje každý den v 7 h večer, ovšem anglicky, – zase jen vojáci a čistě po americku a jest tam místa tak pro 3 tisíce osob. Kázeň mají výbornou a velice úslužní lidé. Nikde není viděti vojáka roztrhaného, umazaného, všude panuje a je viditelno bohatství a zámožnost. – Též jejich kuchyně jest velmi zajímavá. – Mají tam 6 černochů – kuchařů a vaří se zase amerikánsky. Kupř.: Ráno mezi 6–7 jest snídaně a to jest černá káva, několik kousků pečeného uzeného masa se syrobem a chléb bílý jak naše vánočky. Jiný chléb zde není. – Kdo má málo, jde si ještě, třeba i 3x. – V poledne mezi 11–12 h. jest oběd, vlastně přesnídávka a tu jest zase černá káva a jídlo každý den jiné, kupř. dnes bylo hašé s rýží velmi slazenou, 2 brambory veliké a chléb. – Zase jedlík může si vzíti, až se nají, – dostane. – Večer mezi 5–6 h. jest večeře, jídlo hlavní a každý den jiné. Dnes kupř. rybí konservy s hráchem, jakousi rajskou omáčkou a chlebem. – Velice si potrpí na různé ovocné marmelády, konservy, sušené švestky jako příkrm. – Polévku však jsme ještě neměli a po té se mi nejvíce stýská. – Měli jsme však již guláš, vepřové kotlety atd. Poláci jedí jako nezavření.

V naší kuchyni jsou 3 polští legionáři z Ameriky jako kuchaři a jeden černoch jako vrchní kuchař. Též umývání nádobí, které jsme dostali a které si každý musí přinésti sebou a umýti, jest zajímavé. – Ve veliké dlouhé vaně jest horká voda s rozpuštěnou sodou, kde se vše opláchne, v druhé vaně voda čistá horká, kde se nádobí opláchne. – Zbytky jídel se házejí do zvláštních sudů a to se potom odváží. –

A tak plyne život jednotvárně, práce plno a vzpomínek ještě více… Jest zde od Amerikánů koupeno 100 lokomotiv, 600 nákladních vozů a v jiném táboře asi 4 500 koní, které se budou nyní dopravovati do Čech. – Bydlím v baráku s p. vrchním komisařem Kollerem, poručíkem Plichtou a dnes se k nám přistěhoval ještě z Loun přibyvší dílovedoucí – četař Modr.

Is-sur-Tille 6. 7. 1919:

... Co nevidět bude to již měsíc, co jsem z domova odejel a za tu celou dobu nedostal jsem jediné řádky od Vás. Jak trudná to doba, kde myšlénky se střídají hlavou, jak se Vám daří (...) Ani jsem netušil, že to zde bude tak vleklé, že stroje jsou v tak ubohém stavu, že k přepravě do Čech potřebují důkladnější opravy a tím také pomaleji se mohou expedovati. Dnes 6. 7. jsme poslali 2 stroje a zítra v pondělí 7. 7. jdou další 2 stroje. Bude jich teprve 18, co jsme poslali. Máme zde nyní více personálu na opravu, takže týdně v nejlepším případě můžeme posílati 8 strojů, což jest stále málo. Naše expedice bude trvati tak do konce srpna, proto jsem žádal o vystřídání, leč pan vrchní komisař Koller nechce o tom ani slyšet, až prý alespoň sebereme nejdůležitější materiál a základ pro všechny stroje. Zde neplatí „padla“, je-li potřebí, pracujeme déle a jdou-li transporty domů, je třeba i v noci dohlédnout. – Od rána do noci stále na nohou v tom vedru a kancelářské práce máme na večer. Dostali jsme ještě jednoho inženýra, p. vrch. komisaře Adlera od pražského ředitelství, takže písemné práce jdou nyní snáze. – Jinak však mně pohyb na zdravém vzduchu dosti prospívá a večer jsem hodně unaven. Prach a špínu vždy večer smyji v lázních amerických pod sprchou, výborné to zařízení v zdejší krajině. – Zajímavé jsou zde i vojenské pekárny, kde peklo se denně 1,200.000 pecnů chleba pro vojsko. – Škoda, že Amerikáni se chvatem od nás stěhují a vše odváží. – Francouzi vše přebírají a ti mají ve všem dales. –

Náš barák jest dosti pohodlně sestaven, ze dřeva a pobitý lepenkou, podlaha vyvýšená, takže pod ní mají volný úkryt krysy, které nám hrají a piští po celou noc. Té pakáže jest zde velmi mnoho. Máme zde kamna a v chladných nocích si zatopíme. – Všechno sami, žádná obsluha. To nám zde jaksi obstarává jeden zámečník, dobrý muž a kuchař, uvaří večer čaj, aby v té pustině byl život snesitelnější. – Okolí Is-sur-Tille jest podobné naší krajině, celé porostlé lesem a zelení, mírně kopčitého terénu a pěstuje se zde v údolí hodně chmele, pšenice apod. Kolem říčky Tille jsou pěkné procházky. – Městečko se jmenuje Is na Tille. -

Včera jsem zase pral to nejnutnější, do rána to v baráku uschlo, v ruce zmandlovalo a je to dobré. Až se zase vrátím, dá-li Pán Bůh, budu žíti zase jako člověk a dovedu si toho více vážit. – Čekáme nyní další transport z Čech, nyní jsme měli lidi z Přerova a Brna, pravé bolševiky. Každý hledí jen pokud možno nejvíce nakoupiti a o vlastní práci, svůj stroj, se nestarají. Kupují mýdlo, rýži, kakao, kávu, konservy, nitě, látky, ačkoliv ty jsou zde drahé. Potraviny na cestu domů dostávají na 10 dní. Dostanou-li je, jsou nespokojeni, že to nebudou jíst, že si raději koupí jiné věci – nedostanou-li nic, tím větší rámus, že bez potravin nejedou, nic na cestě nedostanou atd. – Samé nespokojenosti. Budu rád, až to bude s krku ...